www.jaros.in

O tomto zaniklém blogu, jehož autorem byl/je Martin Jaroš (shoda jmen čistě náhodná), jsem v minulosti již cosi zaslechl. Znovu mi ho připomněla blogerská řetězová výzva The 7 Link Challenge (#7links), která u nás proběhla minulý týden. Zúčastnil se ji mimo jiné i novinář Petr Koubský, který Vosu na jazyku zmínil mezi svými oblíbenými weby. To mě přimělo k tomu, abych se trochu prohrabal v internetu a dozvěděl se o těchto zmizelých a v okruhu „pamětníků“ kultovních stránkách něco víc.

Na původní doméně vosanajazyku.com samozřejmě pusto, takže přišel na řadu můj oblíbený nástroj Wayback machine. A ten, jako už mnohokrát, nezklamal. Podařilo se mi pracně vydolovat jednotlivé články (doplněno: …abych později zjistil, že jsem si tu námahu měl raději odpustit a jít rovnou na tuto adresu). Připadal jsem si při té archeologické práci tak trochu jako badatelé nad pozůstalostí Járy Cimrmana.

Ale podařilo se, takže se s vámi mohu podělit o kompletní sadu článků a nabídnout vám je ke stažení v praktickém balení. Tedy doufám, že mohu, navzdory tomu, že od Martina Jaroše nemám žádné svolení. Nechci si připisovat nějaké zásluhy, které mi nenáleží, pouze jsem dal do kupy to, co je na internetu volně dostupné.

Stáhnout Vosu na jazyku (315 KB)

Pardubice jsou poměrně fotogenické město, zejména pak jeho historické jádro. Při prohlížení svého fotoarchivu jsem nicméně dospěl k závěru, že asi nejčastěji fotím Winternitzovy automatické mlýny. Aby ne, když na ně koukám přímo z okna našeho bytu. Mám je hezky při ruce, takže jsou logicky i častým motivem mých fotografií. Zde si můžete prohlédnout pár fotek z poslední doby. Vesměs jsou upraveny technikou fake HDR (nepravé HDR) a pomocí různých barevných filtrů.

Související

• Pár HDR fotek z dovolené v Řecku
• Moje experimenty s HDR

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Zdroj: Shoebox blog

Začátkem týdne jsem na svojí Gé jedničku nainstaloval Android 2.1 ve formě ROM CyanogenMod 5.0.7 Test 1. Jak název napovídá, jedná se o experimentální verzi ROM z dílny známého modera Steva Kondika (známého spíše pod nickem Cyanogen) určenou pro telefony HTC Dream (G1) a Magic (My Touch 3G). Ačkoliv je romka v poměrně raném stádiu vývoje, ukázala se být až na pár detailů velmi dobře použitelná.

Upgradoval jsem z aktuální stabilní verze CM 4.2.15.1 a díky tomu nebyl nutný ani ne zrovna příjemný wipe (ačkoliv je doporučován). Nejenže všechny aplikace díky apps2sd zůstaly v telefonu, ale nepřišel jsem ani o žádná nastavení. V CM 5.0.7 je apps2sd řešeno jinak, než v předešlých verzích, kde uživatelské aplikace byly uloženy ve složce /system/sd/app (ty systémové jsou samozřejme nadále v /system/app). Zatím jsem příliš nezkoumal, kam se aplikace přemístily, ale bude to potřeba zjistit, až budu něco ručně instalovat v Terminal emulátoru (zejména aplikace s velikostí nad 5 MB si mi v poslední době při pokusu o instalaci stěžují na nedostatek místa a já je musím přemlouvat v Terminal emulátoru).

Co se mi na Android 2.1 líbí

Kladné věci naštěstí převažují, proto jsem u této ROM také nakonec zůstal. Již při startu mě uvítala přepracovaná lock obrazovka, na které lze odemknout telefon tahem prstu doprava (v iPhone stylu), nebo deaktivovat zvuky tahem na opačnou stranu. Je to sice o něco komplikovanější než dvojitý stisk tlačítka Menu, ale zato to vypadá daleko efektněji. Hlavní změny se týkají aktualizovaných aplikací, kterými jsou internetový prohlížeč, Android Market a Youtube přehrávač. Pro mě ovšem nic nového pod sluncem, protože tytéž verze aplikací byly obsaženy již v CM 4.2.15.1. Nicméně chápu, že uživatel, který upgraduje z Androidu 1.6 nebo dokonce 1.5, bude žasnout. Změny jsou opravdu markantní.

Romka CM 4.2.15.1 už obsahovala i novou kalkulačku a hodiny (ovšem bez počasí) a samozřejmě inovované ikonky aplikací. Takže asi největší novinkou, která mi udělala radost, byla 3D galerie, která je nejen cool, ale i poměrně dobře použitelná. Tedy byla by, kdyby se mi při překlopení přístroje vždy nevracela zpět do úvodní obrazovky. To je ovšem chyba této ROM, která bude v budoucnu dozajista opravena. Další novinkou je aplikace kombinující v sobě předpověď počasí (využívající data z AccuWeather.com) a aktuální zprávy (z domova, ze zahraničí, sport, kulturu...). Užitečná aplikace, jejíž widget jsem ihned umístil na hlavní obrazovku.

Nové jsou i tolik propagované live wallpapery, jejíž použitelnost je na G1 dosti sporná. CM 5.0.7 obsahuje pouze jednu živou tapetu, kterou jsou Google mapy. Raději jsem nezkoušel, aby se mi nezavařil procesor . A nakonec zmíním zlepšovák, který je pouze v CM (nikoliv ve standardním Android 2.1) – jedná se o procentuální hodnotu nabití zobrazenou přímo v ukazateli baterie vpravo nahoře (je možné deaktivovat ve Spare Parts).

Co mi vadí na CM 5.0.7

Nyní k hlavním nedostatkům. Ačkoliv je drtivá většina aplikací s Android 2.1 kompatibilní, najdou se i výjimky. Jednou z nich je například fotografická aplikace Snap Photo. Uznávám, že se jedná především o chybu autorů, kteří svůj program přestali aktualizovat. Problémy má i standardní foto-aplikace, která sice funguje, ale po stisku spouště se místo pořízené fotografie zobrazí pouze změť pixelů. Přitom samotná fotografie se na paměťovou kartu uloží správně.

Hlavní problém, který měla konkrétně ROM CM 5.0.7 Test 1, ale byla enormní spotřeba elektrické energie. Kapacita baterie ubývala tak rychle, že telefon byl schopný se vybít během 6 – 8 hodin a to pouze ve standby režimu, bez jakéhokoliv používání. Naštěstí byla do druhého dne uvolněna nová verze CM 5.0.7 Test 2, která tento problém úspěšně vyřešila. Ovšem jak už to bývá, přišlá také s novou chybou, možná ještě zásadnější. Přístroj prakticky nešlo použít k telefonování, protože během několika sekund od zahájení hovoru vždy došlo k výpadku signálu. I tento problém se však poměrně rychle vyřešil (přehráním knihovny libhtc_ril.so z předešlé verze CM).

Nyní už jsem s telefonem (prozatím) spokojen a těším se na další vylepšení.

Související

• Problémy s Android 1.6 (Donut)
• Root a jeho úskalí
• Tak dlouho se čeká na cupcake, až trpělivost přeteče

Pokud jste ještě neviděli pořad Ano, šéfe!, který běží na TV Prima každý čtvrtek každé úterý po deváté hodině, rozhodně to co nejdříve napravte. Přícházíte o hodně. Hlavní kouzlo pořadu tkví v osobě Zdeňka Pohlreicha, renomovaného šéfkuchaře, jehož si majitelé různých druhů restaurací a stravovacích zařízení zvou, aby jim udělil lekci v byznysu zvaném gastronomie.

Zdeněk Pohlreich je ve svém oboru opravdovým profesionálem a jeho rady tudíž bývají ve většině případu k věci. Kromě toho ale čas od času (spíše častěji) vypustí z úst opravdovou perlu, kterou se pak bavím ještě hodně dlouho. Zde jsou moje nejoblíbenější hlášky (doslovnou citaci nezaručuji).

Aktualizace 16. 9. 2009: Včera byl konečně odvysílán první díl Ano, šéfe! z nové série, který jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. A stálo to za to. Zdeněk Pohlreich opět nezklamal a trousil jednu hlášku lepší než druhou. Do kamene je tesat!

Aktualizace 3. 3. 2010: Třetí řada pořadu Ano, šéfe! začala poměrně netradičně - návštěvou vybraných restaurací z předešlé řady. V prvním navštíveném podniku, restauraci Blue Point v Praze na Palmovce, si vzal majitel rady šéfkuchaře zřejmě k srdci. Zdeněk Pohlreich tedy nemusel litovat, že by nálepku „šéfkuchař doporučuje“ udělil nezaslouženě.

To s druhou restaurací Slepá kolej to dopadlo o poznání hůře. Prostory si pronajal nový majitel a začal v nich provozovat restauraci, která sice neurazí, ale ani v ničem nevyniká (snad jenom provizorním menu s nadprůměrným množstvím překlepů). Oba původní kuchaři z podniku odešli a každý zvolil svou vlastní cestu. Mladý kuchař Pavel Vedral se rozhodl vsadit na rychle nabytý „věhlas“, který si vysloužil v silvestrovském speciálu Ano, šéfe!. Zde se mu totiž podařilo zvítězit v mini soutěži o nejlepší pokrm, uvařený v šibeničním časovém limitu, se svými téměř syrovými žebírky.

Jeho ego tím pádem vystoupilo do nebeských výšin a rozhodl se na základě tohoto dílčího úspěchu založit propagaci svého kuchařského umění. Svoje fotografie s nezbytným logem Ano, šéfe! nacpal kde se dalo - na bilbordy, na plakáty, dokonce i do jídelního lístku. Když to uviděl překvapený Zdeněk Pohlreich, tak to samozřejmě nezůstalo bez komentáře (viz níže). Druhý, zkušenější kuchař se vydal poněkud jinou, ale mě osobně daleko sympatičtější, cestou. Otevřel si svou vlastní restauraci Šťastný hroch, která zaujme jak příjemnou domácí atmosférou, tak nadprůměrnou kvalitou kuchyně. Od Zdenka Pohlreicha si vysloužil pochvalu i možnost honosit se nálepkou Ano, šéfe! a jedno oko nezůstalo suché .

Hlášky ze třetí řady Ano, šéfe!

(průběžně aktualizováno)

• Komentář k minutce kombinující neslučitelné - smažené klobásy a jablka: „Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely.“
• O hutné (a nepříliš chutné) sýrové krustě na pečeném lososu: „Když si to dáš dvakrát, tak si z toho můžeš spíchnout slipy.“
• O kladném vztahu Čechů ke smaženým pokrmům: „Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“
• „Mám hrb jak mandolínu…“
• „O tom radši nebudu mluvit, bych si nerad získal imidž sprosťáka.“
• „Venku je zima, že by tam nastyd i lední medvěd.“

• „Žádná prasečí chřipka, touhle zemí se šíří gastro-virus a všichni čekaj, že přijde ňákej doktor Damdydam…“
• O odmítavém postoji kuchařů: „Já si připadám jako kdyby se na mě netěšili, ty vole.“
• Komentář k rozhovoru s provozním: „Von mi vypráví kolik koupil masa na ptáčky, ptáček jeden… Na to kdyby mi tenkrát přišla státní, tak jsem seděl.“
• Ná nákupu potravin: „Tohle když koupíme, tak holky budou mít kalhotky dole ve vteřině.“ O regál dál: „Tady v kečupech nejsem moc silnej…“
• „Já jsem ukecanej, že bych mohl mluvit na sjezdu porodních asistentek.“
• Chvála vlastnoručně uvařeného pokrmu: „To je tak strašně dobrý, že jsem to spolknul bez rozkousání.“
• Reakce na neschopné kuchaře: „Kdybych si místo vás pořídil metr pařezu, tak jsem se aspoň vohřál.“
• Ani při druhé návštěvě restaurace si ZP moc nepochutnal: „Tohle už necháme, abysme měli lepší záběry a já si asi půjdu na záchod pohladit břicho teplou lžící.“

• O nepořádku v kuchyni: „Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery.“
• O přepáleném fritovacím oleji: „Co to je…? Přefiltrovanej rak na lakve??“
• „Ke každýmu meníčku bych udělal bonus - dal bych tam gastrogel a živočišný uhlí zdarma.“
• O nevalném aroma v kuchyni: „Tady je teda vzduch jak v poklopci.“
• „Nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil.“
• O nedopečeném kuřecím stejku: „To je kuřecí sushi…“
• O laxním přístupu kuchařů: „Vy to děláte jak vožralý milionáři…“

• „Dobrý den, das ist eine Kontrolle!“
• O přesoleném jídle: „Váš kuchař má rád sůl, asi bydlí ve Slanym.“
• O připálených těstovinách: „Tady zpívá Petr Spálený.“
• „Já vás hledám na Slepý koleji a vy ste v pr*eli.“
• O mladém, zato však nadmíru sebevědomém kuchaři, který na účasti v pořadu Ano, šéfe! postavil propagaci svého nového podniku: „Tady je vyfocenej v Kosmonosích v zatáčce nadživotní Vedral.“
• „Von se tady nechá vyfotit a támhle vaří kuřecí řízky s kyselou vokurkou.“
• „Ten pán, co je tady všude na těch fotkách, to je ňáká turistická atrakce?“

…zvlášť když se jedná o nějaký pěkný projekt z oblasti IT a internetu.

Minulý týden to odstartoval jistý pan Hejl se svým internetovým „hledačem“, který by měl být v relevanci výsledků údajně lepší než Google. Tedy kdyby byl. Bohužel zatím existuje pouze v hlavě pana Hejla, moravského milovníka vína, žen a zpěvu, který si už stačil na internetu vydobýt celkem slušnou publicitu, převážně negativní. Předpokládám, že potenciální investoři raději vzali nohy na ramena.

Včera jsem si Den D pustil v televizi znovu a opět mě nezklamal. Hned první projekt, který představila dvojice VŠ studentů, byl internetový portál o receptech a vaření. Pánové po investorech požadovali milión korun na realizaci a propagaci webu VIPrecepty.cz. 650 tisíc by údajně šlo do kapsy vývojáře, který by stránky vytvořil, přičemž důraz by byl kladen zejména na sofistikované vyhledání v databázi receptů podle celé řady kritérií. Zbytek by byl použit na reklamu a marketing. Projekt u investorů propadl na celé čáře pro nedostatek invence a děravý byznys plán.

Tak nevím, ale podle toho, co jsem zatím měl možnost ve Dni D vidět, to vypadá jako kdyby se z IT branže vytratily všechny průkopnické nápady, které by investory mohly zaujmout. Pravděpodobnější ale bude spíš takové vysvětlení, že zatím se do Dne D hlásí převážně nejrůznější exoti nebo lidé, kteří postrádají špetku soudnosti. Snad se časem objeví i projekt z mého oboru, který bude radost finančně podpořit.

Tak jsem měl nutkání objednat si Nexus One… Vyšlo by to na nějakých 10 tisích, když bych to udělal fikaně a objednal si ho přímo na stránkách Googlu, maskujíc svojí IP adresu za nějakým americkým proxy serverem. Člověk si musí zahrát bezmála na hackera, pokud chce ušetřit nějakou tu kačku, protože Google se rozhodl prodávat Nexus One pouze v USA a v pár dalších zemích, přičemž na evropský trh jaksi pozapomněl. Samozřejmě, že by se dal Nexus pořídit i na eBayi, ale bohužel o poznání dráž, o českém Aukru ani nemluvě.

Byla by to dobrá náhrada za moji pomalu, ale jistě stárnoucí Gé jedničku, zvlášť když uvážím, že si Nexus koupil i známy Android moder Cyanogen a, jak se dalo očekávat, začal pro něj vyvíjet svou vylepšenou verzi systému Android známou pod označením CyanogenMod. Tato systémová rom přidává do Androidu např. podporu pro multi dotekové ovládání nebo možnost přehrávat audio ve formátu FLAC a dosud byla dostupná pouze pro telefony G1 (HTC Dream) a HTC Magic. Z Cyanogenova aktuálního příspěvku na Twitteru vyplývá, že by měla být pro Nexus One uvolněna již zítra.

Nakonec jsem si ale řekl, že raději počkám, dokud nepřijde na trh HTC Bravo, které vypadá po hardwarové stránce velmi podobně. Jeho plusem oproti N1 budou mechanická tlačítka, která jsou přece jen pohodlnější než senzorová, kterými je vybaven Nexus One. Na druhou stranu mám trochu strach z optického joysticku namísto „klasického“ trackballu. Jak na tom bude s použitelností, ukáže teprve čas. Co ovšem bude hlavní konkurenční výhodou Brava oproti N1, je uživatelské prostředí Sense, které Androidu teprve dodá ten správný šmrnc a umožní mu s ohledem na uživatelský komfort srovnat laťku s iPhonem.

Související

• Proč bych si nekoupil nový komunikátor Nokia E90

Včera jsem na internetu objevil vtipné srovnání různých programovací jazyků založené na metafoře o „střílení sebe sama do nohy“. Přijde mi to celkem výstižné, aspoň tedy u těch jazyků, do kterých trochu vidím. O ostatních si dokážu udělat celkem slušný obrázek . Anglický originál je samozřejmě výstižnější, ale ti, kteří angličtinou příliš nevládnou, snad ocení můj volný překlad:

Související

• Programátorské historky