www.jaros.in

Se zpožděním, ale přece, jsem si přečetl článek Jiřího Macicha, který reaguje na reportáž TV Nova o ztrátě e-mailů řádově několik set tisíc uživatelů portálu Seznam.cz. Jiří Macich celou záležitost považuje za nafouknutou bublinu a poškozenému podnikateli, který v reportáži vystupuje, to prý patří.

Já osobně bych ale tuto věc takto nezlehčoval. U jakéhokoliv jiného českého freemailu by se to snad dalo tolerovat, ale u Seznamu - jedničky na českém internetu - je to podle mě průser jak Brno. Já sám na Seznamu schránku mám, ale naštěstí ji téměř nevyužívám, takže se mě kompletní ztráta všech e-mailů (nebylo jich mnoho) skoro vůbec nedotkla. Tisková mluvčí Seznamu se ovšem dušovala, že veškeré ztracené e-maily budou obnoveny. Nicméně dodnes se tak nestalo a mám tedy vážné pochybnosti, že k tomu ještě dojde!

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Co se týče dotčeného podnikatele, uznávám, že je pouze jeho chybou, že svůj byznys zakládá na freemailové službě, ale to je tak asi všechno. Zajímalo by mě, jak by svou teorii pan Macich vysvětlil běžnému uživateli, kupříkladu své babičce, která nemá o zálohování ani ponětí, ale přesto svá data považuje za důležitá…

Nedávno jsem měl možnost shlédnout nejnovější film Alice Nellis Tajnosti. Předem se musím přiznat, že ostatní filmy (Ene bene a Výlet) této režisérky mě příliš neoslovily. Možná je mi cizí to typicky ženské nahlížení světa, které A. Nellis ve svých filmech prezentuje či snad pouze nechovám dostatečné sympatie k Ivě Janžurové a jejím dcerám, které mám s režisérčinými filmy neodmyslitelně spojené.

O to větší překvapení pro mě byly právě Tajnosti. Ivu Janžurovou vystřídala jiná Iva - mě osobně mnohem sympatičtější Iva Bittová, která mimochodem i ve svém zralém věku z každého póru vyzařuje to, čemu se v minulém století říkalo tuším sexappeal (doufám, že nejsem jediný chlap, který tuto (ne)herečku takto vnímá). Co Vám budu povídat, Iva Bittová hraje jedna báseň a má u mě jedničku s hvězdičkou.

O vyšperkování komentářů podporou Gravatarů v redakčním systému Nucleus CMS jsem psal již dříve, nyní na přání čtenářů uveřejňuji návod jak jednoduše doplnit možnost reagovat na cizí komentář a jak reakci prolinkovat s komentářem původním.

Návod bych rozdělil do následujících tří kroků:

1. doplnit číslování komentářů (včetně odkazu na vlastní komentář),
2. přidat příkaz reagovat,
3. nahradit značku reakce (ve tvaru [X]) v textu komentáře odkazem.

Moji rodiče mají domek na venkově, kam s Míšou - mojí přítelkyní - pravidelně jezdíme na víkendové návštěvy. Dům je to starý a jako takový má své mouchy, tedy spíše brouky a to doslova. Již jsme si zvykli, že se v mém pokoji čas od času objeví pavouk, kterého musím promptně odchytnout a vypustit ven, aby přítelkyně měla klidný spánek.

Teď na podzim se pro změnu přemnožili drobní hlodavci. Vyjdete ven a vidíte ty potvory úplně všude. Zatímco v přírodě myši přítelkyni nijak nevadí, sdílet s jednou z nich pokoj ji přijde nepředstavitelné. Co si budeme nalhávat, ani mě ta představa nikterak neláká. Jedna Miška v posteli je pro mě tak akorát .

Ale právě tato situace bohužel předevčírem nastala. Večer vejdu do pokoje a pohledu, který se mi naskytl, nejprve nechci uvěřit: jedna Miška už spokojeně pochrupkavá v pelíšku a druhá myška se uvelebila na horním lemu záclony, asi dva metry nad hlavou té první. Udělal jsem zásadní chybu - rozhodl jsem se je vzbudit. Obě. Nejprve mojí Mišku, která ihned vyletěla z postele s křikem a s nápadem jít si ustlat do obýváku. A potom nezvanou myšku, abych dokázal, že mám pro strach uděláno a celou situaci mám pevně v rukou.

Minulý víkend se mi opět poštěstilo udělat pár hezkých fotek. Jednak jsem v pátek navštívil moravský sklípek (v Kobylí u Velkých Pavlovic u Brna ) a následně v sobotu zámek Lednice a vinobraní ve Valticích. To byly opravdové žně pro fotografa (krajináře). Nafotil jsem toho na mé poměry opravdu hodně, ale bohužel jsem dosud neměl čas to roztřídit a zpracovat.

Neděle byla po předešlých hektických dnech převážně odpočinková a relaxační. Zašel jsem si s přítelkyní na procházku do nedalekého parku a foťák jsem samozřejmě vzal s sebou.

Nedávno jsem objevil velmi zajímavý blog, který svým obsahem a pojetím vyčnívá na české blogerské scéně jako Rocco Siffredi po požití viagry. Jako autor je pod blogem podepsána mladá (a půvabná) dívka, která vypraví tajemný příběh o svém strýčkovi (respektive rodinném příteli) a pro dosažení napětí používá podobných prostředků jako Dan Brown či Joanne Rowlingová.

Docela mi vrtá hlavou, kdo za tímto blogem stojí doopravdy. Možná se jedná o začínajícího spisovatele, který vzal Šifru mistra Leonarda jako návod, jak napsat úspěšný román. Nelze ho však obviňovat z pouhého plagiátorství. Jeho/její vlastní invence spočívá především v tom, že jednotlivé kapitoly publikuje na pokračování a pro dosažení větší míry autenticity se (dle mého názoru) vydává za mladičkou studentku historie.

Na druhou stranu na tom vůbec nezáleží, protože se po delší době opět výborně bavím napínavou četbou a těším se na rozuzlení celé záhady.

Aktualizace 15. 3. 2010: Tajemství Příběhu strýčka konečně odhaleno samotným autorem Patrikem Zandlem. Ale že to trvalo zatraceně dlouho - celé tři roky. Doufám, že si co nevidět budu moci koupit knižní verzi. Vy, kteří Příběh strýčka zatím neznáte, čtěte od začátku.