www.jaros.in

V administraci SAPu lze nastavit, aby byl uživatel po určité době vyzván ke změně svého přístupového hesla. Máte-li tuto volbu u vás ve firmě aktivovánu a zároveň se musíte přihlašovat do několika systémů (já například pracuji na šesti systémech), brzy vám začne z tolika hesel jít hlava kolem. Aby to chudák uživatel neměl tak snadné a nemohl se jednoduše vrátit k původnímu heslu, platí pravidlo, že heslo lze měnit pouze jednou denně a musí se lišit od pěti posledních hesel.

Ideálním řešením by samozřejmě bylo toto bezpečností opatření vypnout (alespoň do té doby, než zaklepe na dveře bezpečnostní audit ). Pokud však tuto možnost nemáte, třeba se vám bude hodit malý trik, jak zresetovat přihlašovací údaje tak, aby vám SAP umožnil vrátit se k libovolnému předchozímu heslu.

1. Změna hesla v SAPu ver. 4.6

Vaše aktuální přístupové heslo (pole BCODE) ve formě MD5 otisku i posledních pět předešlých hesel je uloženo v tabulce USR02 (klíčem tabulky je uživatelské jméno - pole BNAME). K ošálení systému vám postačí smazat jednak stará hesla (jedná se o pole OCOD1, OCOD2 až OCOD5), jednak datum poslední změny hesla (pole BCDA1).

2. Změna hesla v SAPu ver. 6

Od SAPu verze 6 je to maličko složitější. Aktuální heslo (pole PASSCODE; tentokrát zakódováno pomocí SHA1) a datum poslední změny hesla se opět nachází v tabulce USR02. Zde tedy stačí vymazat pole PWDCHGDATE obsahující datum poslední změny hesla. Stará hesla se nám však přestěhovala do tabulky USRPWDHISTORY, v níž je třeba smazat všechny záznamy k vašemu uživatelskému jménu.

Potom vám již nic nebrání ve výběru nového hesla dle libosti.

Na závěr ještě drobnost - prográmek na editaci databázových tabulek. Ať se dílo daří!

Pro titulek článku jsem si vypůjčil název autobiografie frontmana Tří sester Lou Fanánka Hagena. Tuto knihu z roku 1998 jsem objevil teprve loni, kdy ji ještě bylo možné zdarma stáhnout v pdf formátu na domovských stránkách kapely (dnes už ji lze legálně získat jen v tištěné podobě a bohužel za peníze).

Včera jsem na životopis doma náhodou znovu narazil a opět se do něj začetl. Kniha je psaná s humorem (jak jinak, autorem je přece Fanánek), má švih a nadhled a je tedy ideální oddechovou četbou. Kouzelné jsou obzvláště Fanánkovy zážitky s rodiči, popisované v úvodní části:

S velikou nadějí jsem na jaře roku 1977 vyprovázel otce do Anglie. Ne snad proto, že bych doufal, že jeho praktickou vědeckou myslí úspěšně projdou mé utajené náznaky, že bych rád magnetofon kazetový přenosný. Třeba jsem mu u večeře řekl: „Představ si, ve Vědě a technice mládeži psali, jak se ničí desky, když se často přehrávají.“ On něco bez zaujetí podotkl, protože sám poslouchal Velkého Karla pár hodin ročně během vánoc a věděl, že deska to snese při takové frekvenci asi sto let, tudíž ho to nezasahovalo. Nicméně jsem pokračoval: „Doporučujou tam nahrát novou desku na kazetu, která vydrží více přehrání a i kdyby se už prošoupala, dá se znova nahrát z desky, která je tím pádem teprve podruhý hraná!“ Otec mi doporučil, abych si tedy desky nahrával na kazety. Překousl jsem jeho ignorantství a podotkl, že nemáme kazetový magnetofon. Odpověděl:“ Aha, to je blbý, to budeš mít tu tvojí Abbu brzo zničenou. Měl bys jí šetřit a poslouchat míň.“ A bylo - neprůstřelný otec.

V závěru mi knížka přišla trochu stereotypní, protože se vyprávění omezuje převážně na výčet toho, kde se Fanánek se svými kumpány opil, jakých výtržností se při tom dopustili a jak probíhala následná kocovina. Až je s podivem, že jim při takovém provozu zbýval ještě čas na hudbu. Inu i takové věci neodmyslitelně patří k údělu umělce Fanánkova formátu.

Díky filmu Stardust (Hvězdný prach) od režiserá Matthewa Vaughna se mi naskytla jedinečná příležitost navštívit říši pohádek a fantazie. A hned z kraje musím říct, že to byl výlet po čertech příjemný. Na chvíli jsem se opět vrátil do dětských let a s otevřenými ústy sledoval tu napínavou podívanou, ve které figurují krvelačné čarodějnice, krutý král, zakletá princezna, „hloupý Honza“ i bájný jednorožec. A samozřejmě láská, která překoná všechny překážky, jak už to ve správných pohádkách bývá.

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Tristan Thorne (Charlie Cox) je prosťáček z anglické vísky Zeď (příhodně pojmenované podle kamenného valu, který ji obklopuje a chrání před paralelním světem za jejími hranicemi). Miluje místní krasavici Victorii (Sienna Miller) a to tak, že je pro ni schopen čehokoliv. Třeba výpravy do zapovězeného světa za zdí, odkud jí hodlá přinést spadlou hvězdu. Netuší ovšem, že ta po svém dopadu získala podobu krásné dívky jménem Yvaine (Claire Danes) a že nebude jediný, kdo po ní touží. Proti sobě má přitom velmi mocné soupeře - všehoschopného prince, jemuž má hvězda pomoci k získání trůnu, a ohavnou čarodějnici (Michelle Pfeiffer), jíž by spořádání Yvainina srdce zajistilo věčné mládí a krásu.

Zdroj: CSFD.cz

…aneb Rady a pokyny pro mladou nevěstu

Zdroj: Zvědavec.org

Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádné vychování, jest svatební den paradoxně dnem nejšťastnějším a nejhrůznějším zároveň. Kladným okamžikem jest svatba sama o sobě, kdy je nevěsta středem pozornosti a odehrává se krásný, Bohem požehnaný ceremoniál, který symbolizuje její triumf nad mužem, kterého si k sobě připoutala, aby vyplňoval všechny její tužby po zbytek života pozemského. Zápornou chvílí jest pak svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti.

Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko šokující pravdu. Některé ženy očekávají zkoušku ohněm o svatební noci s radostí, takových pocitů se vyvarujme! Sobecký a tělesně založený manžel může lehce takového nevěstina smýšlení zneužíti. Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se místem pro ukájení živočišných tužeb.

Na druhou stranu, utlačování nevěsty nemusí vždy zacházet do krajnosti. Ačkoli je sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný, bolestivý a ponižující zážitek, musí se přetrpěti, a ženy tak činí od počátků věků. Odměnou budiž jim svátost monogamního domova a dětí jež touto cestou vznikají. Pro nevěstu je ve většině případů zbytečné brániti se ženichovým započínáním sexuálního aktu. Ideálním manželem byl by ten, kdo by k své ženě přistoupil pouze na její vlastní žádost a pouze z důvodu zploditi potomstva. Takové jemnosti a nesobeckosti však od průměrného muže očekávati nelze.

Bez komentáře…

Olympic Highlights

V roce 1999 jsem přišel do Pardubic studovat vědy ekonomické na zdejší univerzitě. To, že nakonec budu studovat úplně něco jiného a že si svůj pobyt v Pardubicích prodloužím na dobu neurčitou, jsem tehdy ještě netušil. Ale o tom psát nechci…

Cestou do školy jsem pravidelně míjel Automatické mlýny - stavbu majestátně se tyčící na pravém břehu Chrudimky. Tento komplex budov, podobajících se romantickému hradu, mi na první pohled učaroval. Tehdy jsem však ještě netušil, že je projektoval jeden z nejvýznamnějších českých architektů první poloviny dvacátého století - Josef Gočár. Mimochodem ten samý architekt, který je mj. také autorem kubistické Bauerovy vily v Libodřicích (u Kolína), zhruba dva kilometry vzdálené od mého „rodného“ domu.

15. prosince jsme s přítelkyní navštívili rakouskou metropoli, která se oděla do vánočního hávu. Mohl to být celkem příjemný výlet, nebýt pár „drobných“ pih na kráse. Všude spousta českých a slovenských turistů, nekonečné fronty na cokoliv (zejména na dámské toalety u McDonalda) a všudypřítomný chaos. Zkrátka vánoční atmosféra jak má být. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín…

Fotografie z Vídně si můžete prohlédnout na Picasa Web Albums

Nedoufal jsem, že k tomu někdy dojde, nicméně stalo se. To se pár chytrých hlav z ČD dalo dohromady a vymyslelo, že zruší příplatkové vlaky. Respektive příplatky ve vlacích InterCity a EuroCity. Změna zdánlivě nepatrná, přínos pro pasažéry, kteří cestují na kratší vzdálenosti, značný.

Pro mě konkrétně to například znamená více než dvojnásobný nárůst vlakových spojů na trase Pardubice - Kolín, které mohu použít při stejné ceně jízdenky. A co víc. Už nikdy se (doufám) nebude opakovat situace, která se mi přihodila loni v září.

Třikrát sláva Českým drahám!

Ve včerejších zprávách na TV Nova mě zaujala anketa mající za cíl změřit popularitu známých českých osobností. Lidé měli za úkol jmenovat celebrity, které by podle nich nejlépe obstály v rozličných funkcích. Například nejlepší rodič, nejvhodnější kandidát na českého krále (co by ne, u nás je už možné všechno…) či osoba, které by byli Češi ochotni svěřit své peníze.

Kdo si myslíte, že u našeho národa (či alespoň jeho vzorku) zvítězil ve všech jmenovaných kategoriích? Chvilka napětí… Václav Klaus . A hlasující mu přiřkli čelní pozice na kandidátce do celé řady dalších funkcí (snad pouze s výjimkou úlohy vyjednavače s marťany, které by se prý nejlépe zhostil Jiří Paroubek: „…a kdyby tady spadli marťani, tak zákony budeme schvalovat s marťany!“).

Přiznám se, že mě to trošku zaskočilo. To, že Václav Klaus patří dlouhodobě mezi nejpopulárnější české politiky je věc všeobecně známá. Inu mezi slepými jednooký králem. Ale, že se mu podaří převálcovat v oblíbenosti takové miláčky národa, jakými jsou kupříkladu Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák, to bych opravdu nečekal.