www.jaros.in

Pokud jste ještě neviděli pořad Ano, šéfe!, který běží na TV Prima každý čtvrtek každé úterý po deváté hodině, rozhodně to co nejdříve napravte. Přícházíte o hodně. Hlavní kouzlo pořadu tkví v osobě Zdeňka Pohlreicha, renomovaného šéfkuchaře, jehož si majitelé různých druhů restaurací a stravovacích zařízení zvou, aby jim udělil lekci v byznysu zvaném gastronomie.

Zdeněk Pohlreich je ve svém oboru opravdovým profesionálem a jeho rady tudíž bývají ve většině případu k věci. Kromě toho ale čas od času (spíše častěji) vypustí z úst opravdovou perlu, kterou se pak bavím ještě hodně dlouho. Zde jsou moje nejoblíbenější hlášky (doslovnou citaci nezaručuji).

Aktualizace 16. 9. 2009: Včera byl konečně odvysílán první díl Ano, šéfe! z nové série, který jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. A stálo to za to. Zdeněk Pohlreich opět nezklamal a trousil jednu hlášku lepší než druhou. Do kamene je tesat!

Aktualizace 3. 3. 2010: Třetí řada pořadu Ano, šéfe! začala poměrně netradičně - návštěvou vybraných restaurací z předešlé řady. V prvním navštíveném podniku, restauraci Blue Point v Praze na Palmovce, si vzal majitel rady šéfkuchaře zřejmě k srdci. Zdeněk Pohlreich tedy nemusel litovat, že by nálepku „šéfkuchař doporučuje“ udělil nezaslouženě.

To s druhou restaurací Slepá kolej to dopadlo o poznání hůře. Prostory si pronajal nový majitel a začal v nich provozovat restauraci, která sice neurazí, ale ani v ničem nevyniká (snad jenom provizorním menu s nadprůměrným množstvím překlepů). Oba původní kuchaři z podniku odešli a každý zvolil svou vlastní cestu. Mladý kuchař Pavel Vedral se rozhodl vsadit na rychle nabytý „věhlas“, který si vysloužil v silvestrovském speciálu Ano, šéfe!. Zde se mu totiž podařilo zvítězit v mini soutěži o nejlepší pokrm, uvařený v šibeničním časovém limitu, se svými téměř syrovými žebírky.

Jeho ego tím pádem vystoupilo do nebeských výšin a rozhodl se na základě tohoto dílčího úspěchu založit propagaci svého kuchařského umění. Svoje fotografie s nezbytným logem Ano, šéfe! nacpal kde se dalo - na bilbordy, na plakáty, dokonce i do jídelního lístku. Když to uviděl překvapený Zdeněk Pohlreich, tak to samozřejmě nezůstalo bez komentáře (viz níže). Druhý, zkušenější kuchař se vydal poněkud jinou, ale mě osobně daleko sympatičtější, cestou. Otevřel si svou vlastní restauraci Šťastný hroch, která zaujme jak příjemnou domácí atmosférou, tak nadprůměrnou kvalitou kuchyně. Od Zdenka Pohlreicha si vysloužil pochvalu i možnost honosit se nálepkou Ano, šéfe! a jedno oko nezůstalo suché .

Hlášky ze třetí řady Ano, šéfe!

(průběžně aktualizováno)

• Komentář k minutce kombinující neslučitelné - smažené klobásy a jablka: „Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely.“
• O hutné (a nepříliš chutné) sýrové krustě na pečeném lososu: „Když si to dáš dvakrát, tak si z toho můžeš spíchnout slipy.“
• O kladném vztahu Čechů ke smaženým pokrmům: „Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“
• „Mám hrb jak mandolínu…“
• „O tom radši nebudu mluvit, bych si nerad získal imidž sprosťáka.“
• „Venku je zima, že by tam nastyd i lední medvěd.“

• „Žádná prasečí chřipka, touhle zemí se šíří gastro-virus a všichni čekaj, že přijde ňákej doktor Damdydam…“
• O odmítavém postoji kuchařů: „Já si připadám jako kdyby se na mě netěšili, ty vole.“
• Komentář k rozhovoru s provozním: „Von mi vypráví kolik koupil masa na ptáčky, ptáček jeden… Na to kdyby mi tenkrát přišla státní, tak jsem seděl.“
• Ná nákupu potravin: „Tohle když koupíme, tak holky budou mít kalhotky dole ve vteřině.“ O regál dál: „Tady v kečupech nejsem moc silnej…“
• „Já jsem ukecanej, že bych mohl mluvit na sjezdu porodních asistentek.“
• Chvála vlastnoručně uvařeného pokrmu: „To je tak strašně dobrý, že jsem to spolknul bez rozkousání.“
• Reakce na neschopné kuchaře: „Kdybych si místo vás pořídil metr pařezu, tak jsem se aspoň vohřál.“
• Ani při druhé návštěvě restaurace si ZP moc nepochutnal: „Tohle už necháme, abysme měli lepší záběry a já si asi půjdu na záchod pohladit břicho teplou lžící.“

• O nepořádku v kuchyni: „Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery.“
• O přepáleném fritovacím oleji: „Co to je…? Přefiltrovanej rak na lakve??“
• „Ke každýmu meníčku bych udělal bonus - dal bych tam gastrogel a živočišný uhlí zdarma.“
• O nevalném aroma v kuchyni: „Tady je teda vzduch jak v poklopci.“
• „Nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil.“
• O nedopečeném kuřecím stejku: „To je kuřecí sushi…“
• O laxním přístupu kuchařů: „Vy to děláte jak vožralý milionáři…“

• „Dobrý den, das ist eine Kontrolle!“
• O přesoleném jídle: „Váš kuchař má rád sůl, asi bydlí ve Slanym.“
• O připálených těstovinách: „Tady zpívá Petr Spálený.“
• „Já vás hledám na Slepý koleji a vy ste v pr*eli.“
• O mladém, zato však nadmíru sebevědomém kuchaři, který na účasti v pořadu Ano, šéfe! postavil propagaci svého nového podniku: „Tady je vyfocenej v Kosmonosích v zatáčce nadživotní Vedral.“
• „Von se tady nechá vyfotit a támhle vaří kuřecí řízky s kyselou vokurkou.“
• „Ten pán, co je tady všude na těch fotkách, to je ňáká turistická atrakce?“