www.jaros.in

O vyšperkování komentářů podporou Gravatarů v redakčním systému Nucleus CMS jsem psal již dříve, nyní na přání čtenářů uveřejňuji návod jak jednoduše doplnit možnost reagovat na cizí komentář a jak reakci prolinkovat s komentářem původním.

Návod bych rozdělil do následujících tří kroků:

1. doplnit číslování komentářů (včetně odkazu na vlastní komentář),
2. přidat příkaz reagovat,
3. nahradit značku reakce (ve tvaru [X]) v textu komentáře odkazem.

Moji rodiče mají domek na venkově, kam s Míšou - mojí přítelkyní - pravidelně jezdíme na víkendové návštěvy. Dům je to starý a jako takový má své mouchy, tedy spíše brouky a to doslova. Již jsme si zvykli, že se v mém pokoji čas od času objeví pavouk, kterého musím promptně odchytnout a vypustit ven, aby přítelkyně měla klidný spánek.

Teď na podzim se pro změnu přemnožili drobní hlodavci. Vyjdete ven a vidíte ty potvory úplně všude. Zatímco v přírodě myši přítelkyni nijak nevadí, sdílet s jednou z nich pokoj ji přijde nepředstavitelné. Co si budeme nalhávat, ani mě ta představa nikterak neláká. Jedna Miška v posteli je pro mě tak akorát .

Ale právě tato situace bohužel předevčírem nastala. Večer vejdu do pokoje a pohledu, který se mi naskytl, nejprve nechci uvěřit: jedna Miška už spokojeně pochrupkavá v pelíšku a druhá myška se uvelebila na horním lemu záclony, asi dva metry nad hlavou té první. Udělal jsem zásadní chybu - rozhodl jsem se je vzbudit. Obě. Nejprve mojí Mišku, která ihned vyletěla z postele s křikem a s nápadem jít si ustlat do obýváku. A potom nezvanou myšku, abych dokázal, že mám pro strach uděláno a celou situaci mám pevně v rukou.

Minulý víkend se mi opět poštěstilo udělat pár hezkých fotek. Jednak jsem v pátek navštívil moravský sklípek (v Kobylí u Velkých Pavlovic u Brna ) a následně v sobotu zámek Lednice a vinobraní ve Valticích. To byly opravdové žně pro fotografa (krajináře). Nafotil jsem toho na mé poměry opravdu hodně, ale bohužel jsem dosud neměl čas to roztřídit a zpracovat.

Neděle byla po předešlých hektických dnech převážně odpočinková a relaxační. Zašel jsem si s přítelkyní na procházku do nedalekého parku a foťák jsem samozřejmě vzal s sebou.

Nedávno jsem objevil velmi zajímavý blog, který svým obsahem a pojetím vyčnívá na české blogerské scéně jako Rocco Siffredi po požití viagry. Jako autor je pod blogem podepsána mladá (a půvabná) dívka, která vypraví tajemný příběh o svém strýčkovi (respektive rodinném příteli) a pro dosažení napětí používá podobných prostředků jako Dan Brown či Joanne Rowlingová.

Docela mi vrtá hlavou, kdo za tímto blogem stojí doopravdy. Možná se jedná o začínajícího spisovatele, který vzal Šifru mistra Leonarda jako návod, jak napsat úspěšný román. Nelze ho však obviňovat z pouhého plagiátorství. Jeho/její vlastní invence spočívá především v tom, že jednotlivé kapitoly publikuje na pokračování a pro dosažení větší míry autenticity se (dle mého názoru) vydává za mladičkou studentku historie.

Na druhou stranu na tom vůbec nezáleží, protože se po delší době opět výborně bavím napínavou četbou a těším se na rozuzlení celé záhady.

Aktualizace 15. 3. 2010: Tajemství Příběhu strýčka konečně odhaleno samotným autorem Patrikem Zandlem. Ale že to trvalo zatraceně dlouho - celé tři roky. Doufám, že si co nevidět budu moci koupit knižní verzi. Vy, kteří Příběh strýčka zatím neznáte, čtěte od začátku.

Drtivou většinu článků na tomto blogu (včetně tohoto) jsem nadatlil na svém komunikátoru Nokia 9300. Tento přístroj má sice své mouchy (např. chybějící foťák, vibrační vyzvánění atd.), ale pro zadávání textu je bez přehánění excelentní. Nepočítám-li ostatní komunikátory od Nokie (9500 a E90), pak je Nokia 9300 jediným telefonem na trhu, jehož klávesnice disponuje samostatnou řadou tlačítek s českými znaky. To z ní dělá velmi mocný pracovní nástroj, který mi v celé řadě věcí dokáže nahradit notebook.

Spousta myšlenek mě napadá v posteli (těžko říct proč právě tam ) a je pro mě velice pohodlné, když kvůli tomu nemusím vstávat a zapínat počítač. Stačí mi pouze rozevřít komunikátor ležící na nočním stolku a hned si můžu onu převratnou ideu (dost často však i úplnou blbost) okamžitě poznamenat. Navíc je Nokia 9300 vybavena pro tyto účely poměrně šikovným kancelářským balíkem (textovým editorem, tabulkovým procesorem a aplikací k tvorbě prezentací), který je docela slušně kompatibilní s MS Office. Klávesnice telefonu je sice velmi kvalitní, ale všema deseti se na ní bohužel psát nedá. To mi však vůbec nevadí, protože jsem si na ní už tak zvyknul, že dokážu psát obstojnou rychlostí sice pouze dvěma prsty, ale dokonce i poslepu

Když mám článek dopsaný, mohu ihned spustit mobilní Operu a text jednoduše zkopírovat na blog. Ještě lepší však je se nejdřív vyspat a poté si svůj nový příspěvek znovu přečíst. To proto, aby člověk získal trochu odstup a nepublikoval každou kravinu, k čemuž Nokia 9300 přímo svádí.

Téma minulého článku se ukázalo být poměrně vděčné, proto jsem se rozhodl ve stejném duchu pokračovat. Tentokrát pokládám otázku, která sice není moc originální, ale řekl bych, že pro lidi kolem kompjůtrů docela typická:

Jaké počítačové (či konzolové) hry Vás bavily nebo baví dodnes?

Já jsem byl počítačovými hrami uchvácen již od chvíle, kdy jsem si na základní škole poprvé zahrál Pac-Mana na mašině od východoněmecké firmy Robotron. Nevím, jestli je možné nazývat počítačem něco, co namísto disketové jednotky mělo rozměrnější mikrovlnou troubu. O grafice také tenkrát nemohla být vůbec řeč - na obrazovce se míhaly pouze textové znaky a člověk potřeboval hodně velkou fantazii, aby si za nimi dokázal představit svého avatara a pronásledující duchy. Z dnešních hráců už těžko někdo pochopí, jak mohla být taková hra zábavná. I já sám se tomu dnes divím.