www.jaros.in

Co že mi to České dráhy zase provedly, že jsem si dovolil parafrázovat ten jejich krásný, bohužel ne však úplně pravdivý slogan? Inu nevím, zda má vůbec smysl tohoto monopolního molocha (krásné spojení ) pomlouvat, protože v očích veřejnosti už stejně nemá kam klesnout. Ale co, jednou jsem blogerem, tak co bych si nevylil své smutné srdíčko (možná spíš pěkně naštvané ).

Věc se má tedy tak. Zhruba dvakrát měsíčně cestuji vlakem z Pardubic do Kolína (a zpět), proto jsem si pořídil zákaznickou kartu ČD za 600 korun s platností na 3 roky (kartu na kratší období bohužel ČD ve své notně omezené nabídce nemají). Jako zákazník Českých drah však bohužel mnoha výhod nepožívám: Mam pouze nárok na slevu, kterou bych mohl získat také zakoupením zpáteční nebo skupinové jízdenky.

Dnes odpoledne jsem navštívil kolínské nádraží s úmyslem dopravit se domů do Pardubic. Na tabuli byl uveden pravidelný odjed rychlíku v 16:40, předpokládané zpoždění asi 10 minut. Však to znáte sami (nebo neznáte, pokud máte to štěstí a nejste zákazníky ČD), těch obligátních 10 minut by měli tisknout rovnou do jízdního řádu.

Raději předem upozorňuji, že cílem tohoto článku není odstartovat další z četných polemik o tom, který prohlížeč je lepší (je přece nad slunce jasnější, že je to Opera!). Navíc od toho tu jsou jiní (s více eR a Há v iniciálách ).

Přiznám se, že argumentům jako je tento moc nerozumím:

"Opera je sice rychlejší než kterýkoliv jiný prohlížeč a má více propracovaných funkcí v základní instalaci, ale já se spokojím s Firefoxem…"

Proboha proč? Vždyť jsou oba prohlížeče zadarmo, tak nechápu, jak se může někdo rozhodnout pro ten s jednoznačně horšími parametry.

Když je řeč o těch karikaturách, tak Vám dám ještě tip na jednu výbornou stránku, na kterou mě přivedl (po tom, co jsem ho inspiroval svým příspěvkem ) můj kamarád (taktéž bloger). Ten ve svém článku zmiňuje službu pro vytváření simpsnovských avatarů na stránkách propagujících film The Simpsons - Movie.

Já jsem však objevil ještě lepší hračičku - Simpsonize Me. Na tomto webu stačí nahrát fotku a karikatura se vygeneruje sama. Samozřejmě je možné ji dodatečně upravit, aby byl výsledek ještě blíže realitě. A jakmile jste s podobou svého avatárka spokojeni můžete si třeba zakoupit hrneček (za cca $ 13 + poštovné) nebo tričko se svým komiksovým dvojníkem. Myslím, že je to docela zajímavý tip na vtipný a ne úplně tradiční dárek.

No uznejte sami, není mi podobný?

Tak jako se dějiny lidstva dělí na období před Kristem a po Kristu, i já jsem začal ve svém životě rozlišovat dobu před blogem a po něm. Samozřejmě trošku přeháním (možná spíš trošku víc), ale po právě uplynulých dvou měsících blogování musím uznat, že blog je regulérní droga, na kterou jsem si vypěstoval návyk zatraceně rychle.

Možná je na nějaké bilancování přece jenom příliš brzy, přesto bych chtěl uvést pár postřehů, které jsem si během své krátké spisovatelské kariéry uvědomil:

1. Jakmile si začnete psát blog, máte najednou mnohem méně času.
2. Ať už vás napadne sebevětší blbost (viz např. tento článek ), máte silné nutkání si ji hned poznamenat a ještě za tepla ji sdělit světu.
3. Přestanete psát komentáře, protože proč psát komentáře na cizí blogy, když můžete rovnou napsat článek na vlastním blogu a ten potom pouze zalinkovat (zvyšuje to PageRank, viz bod 5).
4. Když už publikujete ty úžasné a neotřelé články, chcete, aby je také někdo četl. Jenže to je ve světě, kde je více pisálků než čtenářů, docela problém.
5. Potom si dáte na stránky počítadlo (samozřejmě nastavené na počáteční stav aspoň milión návštěv) a najednou zjistíte, že váš blog navštěvuje kromě vás už jenom robot z Googlu.
6. A v tomto bodě to buď zabalíte (brblajíc na nespravedlnost světa) nebo prostě zatnete zuby a píšete dál.

Já doufám, že se mi tento bod zvratu právě podařilo překonat a už to bude jen a jen lepší, ale samozřejmě bych to nerad zakřiknul. Takže moji milí čtenáři, nenechte mě ve štychu!

Tento a minulý týden jsem si zakoupil hned několik zajímavých filmových titulů. Jedná se o filmy na DVD, které vyšly původně jako přílohy rozličných periodik, většinou bulvárních plátků Blesk a Aha. Ne snad, že by mě takovéto počteníčko něčím lákalo, toto povyražení rád přenechám dělnému lidu, mnohem více mě však zaujaly přiložené stříbrné placičky, respektive jejich obsah.

Redakce Blesku začala k novinám přikládat dnes již kultovní komedie z autorské dílny Svěrák & Smoljak a já se tak díky tomu rázem stal majitelem snímků Kulový blesk a Vrchní, prchni! (a doufám, že další budou brzy následovat). Výborné filmy a navíc za výbornou cenu - 42 korun za DVD je cena, o které se mi ještě před rokem ani nesnilo.

Ode dneška funguje na Sektor PJ podpora gravatarů (globally recognized avatar) uložených na serveru Gravatar.com. Pokud tedy máte ke svojí e−mailové adrese připojenu ikonku, bude se zobrazovat u vašich komentářů na mém blogu.

Zprovoznit avatary nebylo vůbec jednoduché, protože Nucleus CMS má v základní instalaci u komentářů pouze jediné pole, kam lze zadat buď e-mail nebo webovou stránku. To buhužel není zdaleka ideální řešení - postavil bych tak vlastně komentujícího před dilema, zda má zanechat odkaz na svůj web či chce mít zobrazeného avatara. Čekal mě tedy nelehký úkol přidat nové pole pro web komentujícího. Naštěstí jsem nebyl první, kdo tento problém řešil, a tak jsem záhy objevil tento návod. Aby to nebylo zas tak jednoduché, rozhodl jsem se, že na rozdíl od návodu (ve kterém jeho autor přidává pole pro e-mail a původní ponechává pro web) já budu postupovat opačně. Tedy povodní pole ponechám pro zadávání e-mailové adresy a nově přidané bude sloužit pro uložení webové stránky. Takto mi to přišlo logičtější vzhledem k názvům proměnných, pořadí polí a faktu, že e-mail je povinný údaj, zatímco web je pouze volitelný.

Pak už to šlo ráz naráz. Stačilo jen doinstalovat plugin NP_Gravatar a mírně ho poupravit tak, aby správně spolupracoval s novým komentářovým polem a také přidat CSS třídu pro avatara, aby se zobrazoval dle mého gusta. Výsledek posuďte sami...

Dnes vpodvečer jsem po práci unaveně spočinul doma v obýváku na gauči, abych si trošku odpočinul před hlavním spánkem dne. Z krásného snu o optimálním kódu mě probudily rušivé zvuky televize, a co neslyším? Na čétéčku zrovna běží program Zahrada je hra a jeho téma je natolik zajímavé, že pomalu rozlepuji oči (postupně jedno po druhém). Nějaký zoufalec se rozhodl s pomocí zahradního experta vybudovat na své mini zahrádce za domem zurčící potůček, protože prý nezná lepší způsob relaxace, než poslech bublající vody a žabího kunkání (však to znáte: Hu, huu, hhuu - Radime, vejš...). Tento špás ho vyjde bratru na sto tisíc. Inu vodu je třeba rozhánět čerpadlem a filtrace také něco stojí. Za odměnu však z křišťálového potůčku bude moci dokonce pít… možná i pes.