www.jaros.in

Kamarád mě inspiroval svým hudebně laděným článkem k tomu, abych napsal také něco podobného. Moje otázka však zní:

Jaké knihy a autory čtete?

Zároveň by to měl být takový můj soukromý průzkum, zda lidé kolem IT v dnešní době čtou také něco jiného, než manuály a referenční příručky.

Začnu nejprve u sebe…

Milan Kundera

To je můj autor číslo jedna. Jednou jsem o něm z legrace prohlásil, že není spisovatel, ale programátor. On sám o sobě tvrdí, že své knihy nepíše od začátku do konce (tak říkajíc v tvůrčím transu), ale spíše opracovává jednotlivé části románu tak dlouho, dokud do sebe dokonale nezapadnou, což jistou spojitost s programováním naznačuje. Také jeho výrazně úsporný styl a cit pro precizní vyjadřování svých myšlenek má s programátorským řemeslem mnoho společného (samozřejmě to myslím pouze v nadsázce).

Myslím si, že by se na mě Milan Kundera za toto zvláštní přirovnání nezlobil, protože sám dal do vínku svému hrdinovi v románu Nesmrtelnost víru nikoli v boha, ale spíše ve stvořitelův kompjůtr. Podle toho soudím, že Bůh by musel být (podle spisovatelova hrdiny a potažmo i samotného Kundery) nejvyšší programátor.

Nejoblíbenější díla: Nesmrtelnost, Nesnesitelná lehkost bytí

V minulém díle jsem rozebral práci s interními tabulkami v ABAPu a dnes se pustím pro změnu do reportů.

Reporty

Report je ten nejjednodušší program (samozřejmě může být i složitý), který můžete v ABAPu napsat. Obecně lze říci, že report nemá za cíl nic jiného, než vzít data (například je načíst z databáze) a zobrazit je v nějakém srozumitelném formátu. Ukažme si tedy, jak takový naprosto triviální report může vypadat:

REPORT my_first_report.

****************************************
* GLOBAL DECLARATIONS                  *
****************************************
DATA: g_hello TYPE char15 VALUE 'Hello World!'.

****************************************
* START OF SELECTION                   *
****************************************
START-OF-SELECTION.
  WRITE g_hello.

Z toho, co jsem o ABAPu řekl minule, by se možná mohlo zdát, že programovat v něm dokáže každý, kdo alespoň trochu ovládá angličtinu. Není to tak docela pravda. ABAP je sice docela přístupný programovací jazyk; i neprogramátor v něm zvládne sesmolit nějaký ten report, ale k jeho plnému zvládnutí a využití všech pokročilejších programovacích technik, které nabízí, je přece jen zapotřebí o trochu více fištrónu. Především znalost jiného programovacího jazyka je pro začínajícího abapistu velkou výhodou. Ne snad, že by byl ABAP náročný na pochopení, ale jeho nadměrná rozvláčnost a velké množství příkazů (a jejich variant) by mohly potenciálního adepta od programování spíše odradit.

Já se však musím pochlubit, že mi ABAP přešel do krve poměrně snadno a rychle, protože jsem měl předchozí zkušenosti s Object Pascalem (Delphi), JavaScriptem a částečně také s PHP. Věděl jsem, co od jazyka chtít a znal jsem způsoby, jak toho obecně dosáhnout. Řada věcí je v ABAPu identická se zmíněnými programovacími jazyky, najdou se však i výjimky a není jich zrovna málo.

Tak jsem se pěkně porochnil v bahně IT bulváru, vytočil pár lidí k nepříčetnosti a teď bych pro změnu zkusil napsat opět něco trošku méně kontroverzního, nekonfliktního, odborného a vůbec veskrze seriózního, jak jsem přislíbil. Doufám však, že moje prognóza ohledně čtenosti takového článku se nenaplní.

A jak už je u mých příspěvků o SAPu zvykem - bude to na pokračování.

Kterak jsem tedy začínal se SAPem (a samozřejmě také s ABAPem - jeho nerozlučným kamarádem), dějství první: Jó to bylo tehdá, když 256 MB paměti (no dobře, RH měl 512) stačilo každému a Need for Speed ještě bývala považována za vcelku zábavnou hru. A tehdy jsem poprvé přišel do styku se SAPem. No co vám budu povídat, zpočátku jsem na ten německý ERP (tenkrát jsem ještě tak úplně nevěděl, co ta zkratka znamená) koukal jako vůl na nová vrata. A divil se, div jsem si hlavu nevykroutil - na tohle mě ve škole zkrátka nepřipravili: Proboha, jak tahle vykopávka (už od prvního pohledu sto let za opicema) může být nejrozšířenějším (a současně zdaleka ne nejlevnějším) systémem ve velkých firmách? Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a nerozběhl se hned za svým šéfem, abych mu vyčetl, do čeho mě to navezl.

Minulý týden jsem otevřeně vyjádřil své preference ohledně internetového prohlížeče a bouřlivá reakce čtenářů na sebe nenechala dlouho čekat. Zvláštní, jak je toto téma pro mnohé citlivé, že je snad rozumnější jej raději obcházet po špičkách. A určitě to není jediné téma, které v komentujících probouzí tak silné emoce.

Psát komentáře do internetových diskuzí a fór není stejné jako diskutovat s kamarádem nad šálkem dobré kávy. Je to mnohem dravější sport, který vyžaduje ostré lokty a kachní žaludek. Člověk si říká, že si musí zachovat odstup, ale to není vůbec jednoduché, jakmile je jednou vystaven útoku na své základní morální hodnoty. Většinou se nakonec stejně nechá vyprovokovat a často klesne na úroveň anonymního komentujícího, pro něhož je agresivní chování ve virtuálním světě zřejmě dobrým způsobem relaxace a uvolnění napětí (či řešení vlastních komplexů?).

Základem při focení čehokoliv je dobré světlo. Pokud ho nemáte, tak vám může pózovat třeba samotná Marilyn Monroe a výsledek nebude stát za nic. Naopak je-li scéna dobře nasvícená, pak může udělat dobrou fotku i průměrný cvakálista jako jsem já.

Raději ještě jednou zopakuji, že jsem čistokrevný fotograf amatér, který fotí pouze s obyčejným kompaktem (Canon A520). S nastavováním expozice a dalších parametrů se většinou moc nezdržuji. Rozhodující je pro mě vystihnout správný okamžik a trefit kompozici. To se mi většinou daří (nebo nedaří) zcela intuitivně, podle toho, jak to zrovna vidím.

Včera odpoledne bylo počasí pro fotografa krajináře jako stvořené: dramaticky zamračená obloha a čas od času vykouklo sluníčko, aby krásně rozjasnilo okolní krajinu. A já už jsem se nemusel starat o nic dalšího, stačilo jenom chodit a mačkat spoušť. Myslím, že pár fotek se mi docela povedlo…

Kompletní sadu fotek si můžete prohlédnout na Picasa Web Albums .

Co že mi to České dráhy zase provedly, že jsem si dovolil parafrázovat ten jejich krásný, bohužel ne však úplně pravdivý slogan? Inu nevím, zda má vůbec smysl tohoto monopolního molocha (krásné spojení ) pomlouvat, protože v očích veřejnosti už stejně nemá kam klesnout. Ale co, jednou jsem blogerem, tak co bych si nevylil své smutné srdíčko (možná spíš pěkně naštvané ).

Věc se má tedy tak. Zhruba dvakrát měsíčně cestuji vlakem z Pardubic do Kolína (a zpět), proto jsem si pořídil zákaznickou kartu ČD za 600 korun s platností na 3 roky (kartu na kratší období bohužel ČD ve své notně omezené nabídce nemají). Jako zákazník Českých drah však bohužel mnoha výhod nepožívám: Mam pouze nárok na slevu, kterou bych mohl získat také zakoupením zpáteční nebo skupinové jízdenky.

Dnes odpoledne jsem navštívil kolínské nádraží s úmyslem dopravit se domů do Pardubic. Na tabuli byl uveden pravidelný odjed rychlíku v 16:40, předpokládané zpoždění asi 10 minut. Však to znáte sami (nebo neznáte, pokud máte to štěstí a nejste zákazníky ČD), těch obligátních 10 minut by měli tisknout rovnou do jízdního řádu.