Brüno - no co, normálka
V úterý jsem se vypravil do kina na film Brüno a hned zkraje musím říct, že to byl nevšední zážitek. Na to že se jednalo o pardubickou premiéru (aspoň myslím) nebyla divácká účast nikterak valná. V sále se mnou sedělo nanejvýš deset dalších lidí včetně dvou slečen, kterým rozhodně nebylo víc než patnáct let. Řekl bych, že se v průběhu filmu přiučily lecčemu novému. Ostatně i já, odkojený Boratem, jsem občas nevěřícně kroutil hlavou a byl jsem rád, že jsem manželku pro tentokrát nechal doma. Tohle by mi rozhodně neodpustila.
Jaký tedy je Cohenův nový počin? Drsný, zvrhlý, brutální, kontroverzní, ale rozhodně velmi velmi zábavný (tedy pro určitou skupinu lidí). Přirovnat se dá jedině k Boratovi (také od režiséra Larryho Charlese), jinak ve světě filmu nemá obdoby. Dějová kostra je velmi podobná: gay Brüno, rakouská ex-celebrita, se vydává do Spojených států, aby zde získal zpět svou ztracenou slávu. Brüno býval v Rakousku známým moderátorem módní show Funkyzeit, kterou sledovalo téměř „7 % gay bělochů mezi 17 a 23 let z celého Šlesvicko-Holštýnsko v Tyrolu“. Potom se ale Brünovi stala „nehoda“, kvůli které byl z pořadu vyhozen a ztratil tak pozici obletované celebrity.
![]() |
![]() |
![]() |
Brüno se samozřejmě rozhodne, že to tak nenechá a podnikne cestu do Ameriky, aby se proslavil v showbiznisu celosvětově. Následuje série eskapád, které neberou konce. Brüno se nejprve rozhodne prosadit ve filmu, bohužel marně - jako komparzista je mírně řečeno příliš nepřehlédnutelný. Dále podnikne mírovou misi na Střední Východ, bohužel si trošku poplete význam slov humus a Hamás. Neúspěchem se nenechá odradit a pokusí se o vlastní televizní show. Poté, co si uvědomí, že Amerika není gayům příliš nakloněna, se rozhodne podstoupit léčebnou terapii u kněze, který je přesvědčen o tom, že homosexualita je choroba, jež lze léčit. Bohužel Brünovu přirozenost nelze potlačit a to ani armádním výcvikem („D & G? Dolce and Gabana Hello!“), ani návštěvou swingers party.
Pokud se vám líbil Borat, bude se vám líbit i Brüno. Jedná se o stejný druh humoru, jenom buranské fórky a narážky na židy nahradily vtipy o (gay)sexu a showbiznisu. Za nejvtipnější na celém filmu ale považuji reakce nic netušících Američanů, kterým Sacha Baron Cohen nemilosrdně nastavuje zrcadlo.
Váháte-li zda na Brüna jít, či nejít, pak za sebe říkám ano. Přinejmenším si tak rozšíříte svůj sexuální rozhled o nevídané praktiky
.












