TPB AFK: The Pirate Bay Away From Keyboard

TPB

Zcela výjimečně se nebudu vyjadřovat k filmu, ale pouze k jeho tématu. Raději to tedy ani nečtěte

Internet je úžasné místo. Je dokonce natolik úžasné, že se zde pár „obyčejných“ kluků může snadno proměnit v „organizované zločince“. Lhostejno, že ve skutečnosti nejsou vůbec organizovaní, nepatří jim téměř žádný majetek a pravděpodobně ani nikomu neublížili takovým způsobem, aby to bylo možné označit za zločin. Jediné, čeho se dopustili, je, že díky svému osvícenému myšlení začali pohlížet na problematiku duševního vlastnictví novým svěžím způsobem. Bohužel však právě takovým způsobem, který se vůbec nehodí do krámu vlastníkům hollywoodských filmových a nahrávacích studií (a bůhví komu ještě, kdo má v tomhle byznysu peníze). Ti jsou naopak organizovaní, mají obrovský majetek a moc a také peníze na ty nejlepší a nejdražší právníky (je v tom nějaký rozdíl?), jejichž prostřednictvím hlasitě křičí: „Zavřít, zničit, upálit na hranici!“ Byla by obrovská chyba jim naslouchat a poslechnout je. Nedělejme to, prosím.

Tato myšlenka mi přijde obzvlášť výstižně formulovaná – cituji z českého překladu:

„Průmysl autorských práv právě internetu kope hrob. Neberou v úvahu výhody, které volný internet přináší. Problém je, že společnosti vedou starší lidé. Vědí, jak se peníze vydělávaly dřív a nechtějí na tom nic měnit. Jsou jako Amišové. Nechtěli elektřinu, protože věděli, jak žít bez ní.“


TPB AFK: The Pirate Bay Away From Keyboard na ČSFD.cz
Moje hodnocení: *****


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

Brüno - no co, normálka

V úterý jsem se vypravil do kina na film Brüno a hned zkraje musím říct, že to byl nevšední zážitek. Na to že se jednalo o pardubickou premiéru (aspoň myslím) nebyla divácká účast nikterak valná. V sále se mnou sedělo nanejvýš deset dalších lidí včetně dvou slečen, kterým rozhodně nebylo víc než patnáct let. Řekl bych, že se v průběhu filmu přiučily lecčemu novému. Ostatně i já, odkojený Boratem, jsem občas nevěřícně kroutil hlavou a byl jsem rád, že jsem manželku pro tentokrát nechal doma. Tohle by mi rozhodně neodpustila.

Jaký tedy je Cohenův nový počin? Drsný, zvrhlý, brutální, kontroverzní, ale rozhodně velmi velmi zábavný (tedy pro určitou skupinu lidí). Přirovnat se dá jedině k Boratovi (také od režiséra Larryho Charlese), jinak ve světě filmu nemá obdoby. Dějová kostra je velmi podobná: gay Brüno, rakouská ex-celebrita, se vydává do Spojených států, aby zde získal zpět svou ztracenou slávu. Brüno býval v Rakousku známým moderátorem módní show Funkyzeit, kterou sledovalo téměř „7 % gay bělochů mezi 17 a 23 let z celého Šlesvicko-Holštýnsko v Tyrolu“. Potom se ale Brünovi stala „nehoda“, kvůli které byl z pořadu vyhozen a ztratil tak pozici obletované celebrity.

AHDR foto 1 HDR foto 2 HDR foto 3

Brüno se samozřejmě rozhodne, že to tak nenechá a podnikne cestu do Ameriky, aby se proslavil v showbiznisu celosvětově. Následuje série eskapád, které neberou konce. Brüno se nejprve rozhodne prosadit ve filmu, bohužel marně - jako komparzista je mírně řečeno příliš nepřehlédnutelný. Dále podnikne mírovou misi na Střední Východ, bohužel si trošku poplete význam slov humus a Hamás. Neúspěchem se nenechá odradit a pokusí se o vlastní televizní show. Poté, co si uvědomí, že Amerika není gayům příliš nakloněna, se rozhodne podstoupit léčebnou terapii u kněze, který je přesvědčen o tom, že homosexualita je choroba, jež lze léčit. Bohužel Brünovu přirozenost nelze potlačit a to ani armádním výcvikem („D & G? Dolce and Gabana Hello!“), ani návštěvou swingers party.

Pokud se vám líbil Borat, bude se vám líbit i Brüno. Jedná se o stejný druh humoru, jenom buranské fórky a narážky na židy nahradily vtipy o (gay)sexu a showbiznisu. Za nejvtipnější na celém filmu ale považuji reakce nic netušících Američanů, kterým Sacha Baron Cohen nemilosrdně nastavuje zrcadlo.

Váháte-li zda na Brüna jít, či nejít, pak za sebe říkám ano. Přinejmenším si tak rozšíříte svůj sexuální rozhled o nevídané praktiky .


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

V Bruggách - herecký koncert Colina Farrella

V Bruggách

Už poměrně dlouho jsem neviděl film, který by mě zaujal tolik jako tento. Film V Bruggách od režiséra Martina McDonagha v sobě kombinuje ponurou atmosféru s černým humorem natolik mistrně, že bych se nebál ho zařadit vedle klasiky žánru jako je Brutální Nikita nebo Collateral.

Po náročné práci v Londýne pošle zabijáky Raye a Kena jejich boss Harry na pár týdnů do města Bruggy v Belgii, aby si trochu schladili hlavy. A tak se z nich v městě plném gotické architektury, vodních kanálů a kamenných ulic stávají turisti. Ray, který se ještě stále úplně nevzpamatoval z krveprolití v Londýně, město nesnáší, zatímco Ken je z celé té krásy doslova unešený. Ale čím déle čekají na Harryho telefonát, tím bizarnější střetnutí zažívají, s místními, s turisty, středověkým uměním, liliputánským americkým hercem, který tu točí evropský artový film, holandskými prostitutkami a potenciální Rayovou přítelkyní Chloë, která má vlastní tajemství. A když jim Harry konečně zavolá, jejich dovolenka se změní v boj o přežití plný černého humoru a emocionálních následků.

Zdroj: CSFD.cz



Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

Soukromé pasti mile překvapily

Život je plný překvapení. Kdo by řekl, že jsou na Nově schopní po všech těch ulicích a ordinacích vyprodukovat solidní seriál srovnatelný se západní produkcí? Já určitě ne. A ejhle, včera po odvysílání prvního dílu z cyklu Soukromé pasti jsem musel uznat, že jsem se zmýlil.

Nedovedu odhadnout jakým směrem se budou ubírat další pokračování, ale hned první epizoda nasadila laťku hodně vysoko. Téma sice poměrně otřepané - hlavní hrdinka (Táňa Vilhelmová) řeší dilema, zda dát přednost kariéře nebo dítěti, které čeká se svým ženatým přítelem (Lukáš Vaculík). Celé je to však natočené příjemně civilně, dialogy nešustí papírem, naopak jsem měl pocit jako kdybych nakukoval do života třeba svým sousedům.

T. Vilhelmová (Soukromé pasti)

Při obsazení hlavních rolí měla režisérka Lenka Wimmerová také šťastnou ruku, zvlášť Táňa Vilhelmová ukazuje, že patří v současné době k nejlepším českým herečkám. Ve vedlejší roli maminky hlavní hrdinky se mihne také Libuše Šafránková a je to opět setkání velmi příjemné.

Nadšený jsem byl i vizuálním zpracováním, nápaditou kamerou a chvílemi jsem měl dojem, že koukám spíš na film (dejme tomu na pokračování Tajností), než na pilotní díl seriálu. Ani po hudební stránce nebyly Soukromé pasti nijak ošizeny.

Zkrátka nemám co bych vytknul. Nezbývá než doufat, že se autorům podaří na domácí poměry nebývale vysokou úroveň udržet.


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

Temný rytíř je neuvěřitelná slátanina

Temný rytíř

Tento článek budiž varováním pro všechny, kdo by chtěli utratit svoje peníze za vstupenku na aktuální akční filmový hit a dle mezinárodní filmové databáze (IMDb.com) nejlepší film vůbec - Temný rytíř (The Dark Knight, režie Christopher Nolan). Upřímně vám radím, nedělejte to! Naopak fanouškům Batmana, Jokera, Heatha Ledgera a všeho ostatního, co má nějakou souvislost s daným tématem, doporučuji tyto stránky opustit, dokud je ještě čas. Následující řádky nejsou určeny pro vás.

Pro začátek si nemůžu odpustit jeden nejapný žertík, který mě během sledování filmu napadl (ostatně hlavou se mi honila spousta zajímavých věcí, jen ne a ne soustředit svou pozornost na film). Tak tedy, víte proč Heath Ledger spáchal sebevraždu? To proto, že po zhlédnutí Temného rytíře, si zřejmě uvědomil, že v tomhle filmu nikdy neměl hrát.

Teď ale vážně, proti Heathovi nic nemám (o mrtvých jen dobře) byl to opravdu velmi dobrý herec, což je na jeho ztvárnění Jokera zcela jasně patrné (a je to také jedno z mála světlých míst tohoto blockbusteru). Ale pokaždé, když jsem ho viděl na plátně, neustále jsem si opakoval: Má takovéhle mrhání talentem smysl? Hned vám vysvětlím proč.


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

U mě dobrý

Už dlouho jsem se v kině tak nepobavil, jako u nové komedie Jana Hřebejka U mě dobrý. Má to vtip, má to spád - zejména druhá polovina filmu je doslova prošpikovaná výbornými fórky úprkem směřujícími k finální pointě. Až si člověk u závěrečných titulků říká, že je škoda, že už je konec.

U mě dobrý
[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Z hereckých výkonů stojí za vyzdvihnutí již tradičně kvalitní výkon Bolka Polívky, ale pochvalu si zaslouží také nováček v Hřebejkově ansámblu Vladimír Javorský, který v roli alkáčského ztroskotance nemá chybu.

Jsem rád, že se Hřebejk opět vrátil ke spolupráci s Petrem Šabachem, která mu podle mě svědčí daleko více, než experimenty typu Medvídek.


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

Sweeney Todd - ďábelský muzikál

Na první pohled by se mohlo zdát, že nový film Tima Burtona Sweeney Todd už nemůže diváky ničím překvapit - v hlavní roli Johny Depp, temná vizuální stylizace, morbidní smysl pro humor. To všechno jsou aspekty, které k Burtonově tvorbě neodmyslitelně patří. Tim Burton je však výjimenčný režisér a jako takový přichází neustále s něčím novým.

V jeho předešlých filmech se stále více a více dostávala ke slovu hudba. Mrtvá nevěsta by se s přimhouřeným okem dala zařadit do škatulky muzikál. Ve Sweeney Toddovi šel Burton dokonce tak daleko, že mluvené slovo téměř neuslyšíte a písně jednoznačně dominují. Jak by také ne, když máme před sebou filmovou adaptaci stejnojmenného muzikálu od jednoho z legendárních amerických skladatelů a textařů, Stephena Sondheima. Toto jméno je jistou zárukou kvality, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní uši. Poslouchám soundtrack z filmu, který obsahuje spoustu chytlavých melodií, již dva dny v kuse a nemohu se od něj odtrhnout. Pěvecké výkony všech zúčastněných jsou velmi přesvědčivé, ačkoliv žádný z herců není profesionální zpěvák. Dodnes jsem netušil, jakým pěveckým talentem je Johny Depp obdařen.

Sweeney Todd
[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]


Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

Občan Havel - film z prezidentské kuchyně

Zatímco český internet v těchto dnech žije volbou prezidenta, mě politika nechává chladným. Ostatně oni už se hoši nějak dohodnou… Daleko víc mě zajímá dokument o muži, který už je z kola ven, exprezidentu Václavu Havlovi. Trailer k filmu Občan Havel, na který se o víkendu chystám do kina, slibuje velmi zajímavý pohled do zákulisí prezidentského úřadu. Myslím, že tentokrát v kině neusnu…

Doplněno: Film jsem shlédnul v sobotu v hradeckém Cinestaru (velký sál byl vyprodaný do posledního místečka) a nejenže jsem neusnul, ale naopak jsem se nenudil ani vteřinu a z kina odcházel s dojmy veskrze pozitivními. Snímek obsahuje mnoho vtipných scén, kterým se úspěšně daří rozesmát celé kino. Tyto momenty trefně vystihují Havlovu osobnost i spolupracovníky, kterými se obklopuje. Kolikpak asi lidí by rozesmál podobný dokument o Václavu Klausovi?

Film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Diváci uvidí jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči, poznají, že umí recitovat Šrámkův Stříbrný vítr nebo nalít Miloši Zemanovi becherovku.

Režisér Pavel Koutecký začal film natáčet v roce 1992 a sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmu se bohužel Koutecký nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek…

Zdroj: CSFD.cz



Podělte se o tento článek s ostatními… Sdílet

< Novější 1 2 Starší >

© Pavel Jaroš [Sektor PJ] · Nahoru Nahoru