www.jaros.in

Hodně štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku přejí

Míša a Pavel Jarošovi

Možná jste již zaregistrovali, že má můj web novou doménu jaros.in. Minulý týden jsem si procházel dostupnost některých domén, které by pro moje stránky přicházely v úvahu a bohužel se ukázalo, že situace není zrovna nejrůžovější. Chtěl jsem, aby byla adresa co nejkratší a zároveň obsahovala moje jméno, tedy ideálně jaros.cz. Bohužel, jak se dalo očekávat, tato doména je již beznadějně obsazená. Stejně tak i jaros.com, jaros.net, jaros.info, jaros.org či jaros.eu.

Ze zbylých volných, avšak poněkud exotických domén se mi nakonec nejvíce zalíbila právě jaros.in (IN je indická doména nejvyšší úrovně). Ne snad, že bych choval k Indům nějaké vřelejší sympatie, než k jiným národům, ale myslím si, že IN jako součást adresy nevypadá nejhůř (být in je přece coool!) a je to celkem dobře zapamatovatelné. Holt když je nouze nejvyšší, je potřeba si vymyslet nějaké rozumné zdůvodnění.

Registraci jsem provedl na DomainSite.com a zaplatil přes PayPal ($ 13,99 = 240 Kč/rok). Doména byla dostupná prakticky ihned. Jediné, co trvalo trochu déle, bylo nastavení na straně hostingu, ale těžko si můžu stěžovat službu, která je zdarma. Úpravy v nastavení redakčního systému proběhly poměrně hladce. Na závěr jsem zeditoval soubor .htaccess tak, aby došlo k automatickému přesměrování z původní adresy na novou:

RewriteEngine on
RewriteCond %{HTTP_HOST} jaros.ezin.cz$ 
RewriteRule ^(.*) http://www.jaros.in/$1 [r=301,QSA,L]

Uvidíme jak se nová adresa projeví na návštěvnosti a pozici ve vyhledávačích…

Minulý týden jsem si pořídil svou první autonavigaci. Rozhodoval jsem se mezi dvěma přístroji v nejnižší cenové kategorii (kolem 3 tisíc) – navigacemi TomTom ONE v.3 a Garmin Nüvi 200. Také přicházel v úvahu externí GPS modul, pravděpodobně Nokia LD-3W, který bych připojil přes bluetooth ke svému telefonu s nainstalovaným TomTomem. Toto řešení jsem předem vyzkoušel se zapůjčeným externím modulem, ale nepřesvědčilo mě. Jeho největší slabinou je fakt, že potřebujete během jízdy dobíjet dvě zařízení, což je ve většině aut docela problém. Také ovládání navigačního softwaru není na telefonu bez dotykového displeje úplně ideální.

Takže nakonec zůstaly ve hře pouze low-endoví kandidáti dvou předních výrobců autonavigací - nizozemského TomTomu a americké firmy Garmin. Na Garmin Nüvi 200 mi bylo od začátku sympatické, že je možné jeho interní paměť o velikosti 512 MB rozšířit díky slotu na SD karty (v balení je 1GB karta). Naproti tomu pouhých 512 MB paměti u TomTomu ONE v.3 uživatele zbytečně limituje. TomTom pro změnu podporuje připojení přes bluetooth, což ale mě osobně jako příliš velká výhoda nepřijde (vystačím si s kabelem).

Na Nüvi 200 se mi také líbilo, že je kromě standardní silniční mapy České republiky Atlas 10R v7 vybaven i turistickou mapou TOPO Czech 2. S tím jde ruku v ruce i možnost navigovat v režimu chodce nebo cyklisty. Garmin dále poráží TomToma i ve výdrži baterie (4 vs. 2 hodiny), což se hodí zvláště při využití pro turistické účely. Kvalita zobrazení mapy jak ve 2D, tak ve 3D je u obou přístrojů zhruba na stejné úrovni. V průběhu navigace však zobrazuje TomTom více informací (např. aktuální rychlost). U Garminu je možné doplňující údaje vyvolat stiskem tlačítka v levém dolním rohu, avšak pouze na samostatné obrazovce (ne současně s mapou). Hlasové povely jdou TomTomu o něco lépe; Garmin musí na plynulosti českého jazyka ještě trochu zapracovat.

Obě navigace jsou víceméně srovnatelné, ale u mě to vyhrál Garmin Nüvi 200. Zda s ním ale budu lépe spokojen ukáže až čas.

…na mě došlo v sobotu 16. srpna. Bylo chladno, ošklivo, ale prý nám pršelo štěstí. Kdo ví, co jiného nám zbývá, než tomu uvěřit? I přes nepřízeň počasí odvedl náš fotograf Jan Strnad vynikající práci!

Chcete-li, prohlédněte si i ostatní fotografie (nebo také zde ).

Dnes je tomu na den přesně rok (plus mínus měsíc), kdy jsem se rozhodl založit tento blog. Pátek třináctého zcela určitě sehrál v tomto rozhodnutí svou roli, proto pokládám za správnější připomenout toto výročí již dnes (a ne až za měsíc, kdy třináctého vychází naprosto fádně na neděli).

Zároveň bych si chtěl dát závazek, že se opět pustím do psaní nových článků, kterých tu za posledních několik měsíců bohužel mnoho nepřibylo. Je mi to líto, protože psát určitě bylo o čem, ale nějak mi scházel čas a často také chuť.

Dnešek je pro mě významný i z jiného důvodu. Po letech jsem opět usoudil, že by bylo záhodno zupgradovat svůj domácí počítač – pro začátek alespoň grafickou kartu. Na tuto myšlenku mě přivedla hra Assassin’s creed, do které jsem se nedávno pustil, ale můj počítač mi na každém kroku dával jasně najevo, že toto už je nad jeho síly. Ostatně není se čemu divit – se sestavou Athlon 64 3000+, 1 GB RAM a 6600GT nesplňuji požadované minimum hned v několika bodech.

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Pokládám se za spíše víkendového hráče, ale Assassin’s creed mě (i přes výše zmíněné hardwarové problémy) opravdu nadchnul a pohltil. Hra by se zjednodušeně dala popsat jako dobře namíchaný koktejl z Prince of Persia a Hitmana. Co se však těžko dá slovy vyjádřit, je herní zažitek, který Assassin’s creed nabízí. Bojovník ladně přeskakující střechy Jeruzaléma a metající dýky po svých protivnících skýtá opravdu krásný pohled . Ta lehkost, ta elegance s jakou lze zabíjet soupeře a prchat před pronásledovateli je mimořádně návyková. Skutečnost, že mě (dnes již téměř herního abstinenta) tato hra přiměla k upgradu počítače, hovoří za vše.

V roce 1999 jsem přišel do Pardubic studovat vědy ekonomické na zdejší univerzitě. To, že nakonec budu studovat úplně něco jiného a že si svůj pobyt v Pardubicích prodloužím na dobu neurčitou, jsem tehdy ještě netušil. Ale o tom psát nechci…

Cestou do školy jsem pravidelně míjel Automatické mlýny - stavbu majestátně se tyčící na pravém břehu Chrudimky. Tento komplex budov, podobajících se romantickému hradu, mi na první pohled učaroval. Tehdy jsem však ještě netušil, že je projektoval jeden z nejvýznamnějších českých architektů první poloviny dvacátého století - Josef Gočár. Mimochodem ten samý architekt, který je mj. také autorem kubistické Bauerovy vily v Libodřicích (u Kolína), zhruba dva kilometry vzdálené od mého „rodného“ domu.

Optimální kód programátorům, rozumné klienty konzultantům a všem ostatním hodně štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku přeje

Pavel

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Doplněno: …a ještě jeden malý bonus

Když se mě přítelkyně zhruba před dvěma měsíci snažila vylákat na hodinu spinningu, říkal jsem si, usmívaje se pod fousy, že křepčení na rotopedu není nic pro opravdový chlapy (sebevědomě v to počítaje i sebe). Nakonec ale zvítězila moje zvědavost nad leností a já se nechal přemluvit k absolvování jedné zkušební lekce.

Nebudu to protahovat, v nadpisu jsem už stejně prozradil, jak to nakonec dopadlo. Chytlo mě to! Přirovnání k droze je opravdu na místě, protože, jak známo, při fyzické námaze se uvolňují endorfiny, které na psychiku účinkují podobně jako menší než malé množství (legálně drženého) heroinu. A při spinningu, soudě podle povznesené (až euforické) nálady a množství vyloučeného potu, zřejmě musí tělo uvolňovat endorfinů opravdu hodně.