A jaké jsou Vaše oblíbené hry?
Téma minulého článku se ukázalo být poměrně vděčné, proto jsem se rozhodl ve stejném duchu pokračovat. Tentokrát pokládám otázku, která sice není moc originální, ale řekl bych, že pro lidi kolem kompjůtrů docela typická:
Jaké počítačové (či konzolové) hry Vás bavily nebo baví dodnes?
Já jsem byl počítačovými hrami uchvácen již od chvíle, kdy jsem si na základní škole poprvé zahrál Pac-Mana na mašině od východoněmecké firmy Robotron. Nevím, jestli je možné nazývat počítačem něco, co namísto disketové jednotky mělo rozměrnější mikrovlnou troubu. 
O grafice také tenkrát nemohla být vůbec řeč - na obrazovce se míhaly pouze textové znaky a člověk potřeboval hodně velkou fantazii, aby si za nimi dokázal představit svého avatara a pronásledující duchy. Z dnešních hráců už těžko někdo pochopí, jak mohla být taková hra zábavná. I já sám se tomu dnes divím.
Herní pravěk už ponechám raději stranou a rovnou přeskočím na to šťastné období mého života, kdy jsem se stal majitelem počítače IBM PC 286. Tehdy jsem se konečně mohl hrdě nazývat počítačovým hráčem. Moc rád jsem hrával Prince of Persia, jehož zpracování bylo na svou dobu opravdu kouzelné. A co teprve Wolfenstein 3D, první trojrozměrná hra, kterou jsem spatřil. To byl učiněný zázrak. Zvláštní kapitolu tvoří hry od Bitmap brothers, tedy hlavně Gods a Xenon 2, které mě dokázaly zaměstnat na hodně dlouhou dobu.
Vždycky jsem měl rád 3D hry, protože u hraní raději vypínám mozek, než abych se pokoušel jej zavařit (ze stejného důvodu mám slabost i pro pinbally). Když se tedy objevil Doom, následován celou řadou FPS, byl jsem lapen do pasti. Hry jako Heretic, Duke Nukem 3D či Blood jsem miloval.
Potom začal boj o co nejdokonalejší grafiku, který odstartoval Quake, druhý díl nasadil laťku ještě výš (tehdy přišly první 3D akcelerátory) a Unreal je oba srazil do kolen. Od Unrealu si už nevzpomínám na žádnou jinou hru, která by mi po grafické stránce tak učarovala.
Herní vývojáři si tenkrát uvědomili, že chtějí-li zvítězit nad konkurencí, budou na to muset jít od lesa. Pouze dokonalá grafika už nestačila, rozhodli se tedy, že přinutí hráče přemýšlet (alespoň trošičku). A tak se zrodil fenomén jménem Half-life. Sofistikované 3D hry tu samozřejmě byli již dříve (např. System Shock), ale nikdy nedosáhli oblíbenosti ve větším měřítku. Teprve Half-life dokázal spojit masy hráčů na celém světě. Half-life rulez!
A jak to bylo dál? Zajímavé je, že čím více se dostávám do přítomnosti, tím méně se mi vybavuje (zřejmě nějaký „paměťo-časový“ paradox ). Přesto se mi před očima asi nejostřeji rýsuje česká Mafia - hra, která si mě získala už na první hraní. Neustále jsem si říkal, že přesně takhle bych hru sám navrhl, kdybych byl game designérem (a dovedl to ).
A potom přišla nějaká ta GTAčka, která mě sice bavila poměrně hodně, ale už mi nenabídla tak kondenzovaný a celistvý herní prožitek jako právě Mafia. Léta šla dál a já se hraní věnoval (k velké radosti svých blízkých) čím dál méně a méně. On-line hry mě bohužel/bohudík minuly úplně; člověk nemusí vyzkoušet všechno. Přesto si i dnes občas nějakou hru zahraji. Naposledy mě zaujal například Stalker a těším se na Bioshock, jehož recenze jsou více než příznivé.
)
[1] xergic
Jo, taky jsem kdysi ujížděl na Prince of Persia a Wolfensteinovi. A k tomu ještě na formulích a motorkách (název už přesně nevím), zimních OH a Duck Tales
Pak Duke 3D a GTA (mimochodem - GTA hraju
dodnes - teď San Andreas). Kromě toho mě ještě baví Age of Empires II,
Total Annihilation a Heroes of MaM (hlavně trojka). Úplně nejvíc mě asi
bavil Neverhood.