Blogy, u kterých relaxuji
V poslední době jsem se začetl do několika blogů, které kupodivu příliš nesouvisí s IT, ale přesto (či právě proto) jsou velice zábavné.
Za prvé se jedná o již dříve zmiňovaný Příběh strýčka (psal jsem o něm zde). Děj plný záhad a tajemna začíná nabírat obrátky a nedá čtenáři vydechnout. Moje přirovnání k Šifře mistra Leonarda se ukázalo jako poměrně trefné. Autorka (či autor) dokazuje, že i do tohoto žánru lze zapojit smysl pro humor. Například vyslovuje domněnku (ústy kardinála Lavady), že Dan Brown napsal svůj nejznámější román na zakázku jejího strýčka (nebo snad otce?), aby tak pošpinil pověst prelatury Opus Dei.
Dále bych chtěl zmínit stálici v mém osobním žebříčku, a sice Černého Petra - opravdového šéfa - což není tak docela blog, ale seriál článků, které vychází na pokračování jako rubrika měsíčníku BIZ a k mé velké radosti též na internetu. Jedná se o výjimečně trefné postřehy člověka, který má s korporátním prostředím opravdu bohaté zkušenosti a také mimořádný pozorovací talent. Firemní kultura je pro Černého Petra nikdy nevysychající studnicí inspirace a pro věrné čtenáře jsou na oplátku Petrovy trefné postřehy vždy spolehlivým zdrojem zábavy, ba i ponaučení. Ale proč se vlastně namáhám s vysvětlováním? Černého Petra čtou všichni a kdo říká, že ne, ten právě dočetl aktuální díl.
Kolega z práce mi dal tip na milionářské (či milionové?) články z platinového pera Martina Reinera vykládaného diamanty. Vycházejí každý týden na iDnesu pod názvem Okýnko milionáře a jsou velice zajímavým vhledem do života horních deseti tisíc našich spoluobčanů. Články jsou psány s nadhledem a vtipně glosují strasti i slasti, které k údělu milionáře neodmyslitelně patří.
Na závěr jsem si nechal svůj soukromý objev Ameriky. Blog Chucpe jsem dosud neznal, proto mě prvotní setkání srazilo do kolen. Již samotný podtitul blogu „Nechci vás nasrat za každou cenu, ale co nejlevnějc...“ ve mě vyvolal dojem, že autor asi bude vyznávat podobný druh humoru jako já. No nepodobá se to tak trochu mému „Jenom sympaťáci umírají mladí...“? Nepatrně. Vtipné články a podařené fotomontáže (též z dílny autora blogu aTea) mě v mém přesvědčení jenom utvrdily. aTeo je glosátor par excellence - jak svého soukromého života, tak společenských a kulturních fenoménů - a troufám si říct, že na českém internetu mu není rovného. Zkrátka to se nedá popsat, to se musí přečíst!
Související:
.
[1] aTeo
Zítra uplyne přesně půl roku od založení Chucpe. V nejlepším prý se má přestat. Ale když se pak dočtu, že někdo ty moje bláboly čte rád a vím, že mám pořád ještě co říct, zkusím ještě další půlrok. Snad to nebude horší…
Tož díkes!