České dráhy - lepší už to nebude
Co že mi to České dráhy zase provedly, že jsem si dovolil parafrázovat ten jejich krásný, bohužel ne však úplně pravdivý slogan? Inu nevím, zda má vůbec smysl tohoto monopolního molocha (krásné spojení
) pomlouvat, protože v očích veřejnosti už stejně nemá kam klesnout. Ale co, jednou jsem blogerem, tak co bych si nevylil své smutné srdíčko (možná spíš pěkně naštvané
).
Věc se má tedy tak. Zhruba dvakrát měsíčně cestuji vlakem z Pardubic do Kolína (a zpět), proto jsem si pořídil zákaznickou kartu ČD za 600 korun s platností na 3 roky (kartu na kratší období bohužel ČD ve své notně omezené nabídce nemají). Jako zákazník Českých drah však bohužel mnoha výhod nepožívám: Mam pouze nárok na slevu, kterou bych mohl získat také zakoupením zpáteční nebo skupinové jízdenky.
Dnes odpoledne jsem navštívil kolínské nádraží s úmyslem dopravit se domů do Pardubic. Na tabuli byl uveden pravidelný odjed rychlíku v 16:40, předpokládané zpoždění asi 10 minut. Však to znáte sami (nebo neznáte, pokud máte to štěstí a nejste zákazníky ČD), těch obligátních 10 minut by měli tisknout rovnou do jízdního řádu.
Vydal jsem se tedy na perón a v klidu se začetl do nějaké tiskoviny. Za chvíli slyším skřípění brzd, vlak je tu. Kouknu na hodinky, je 16:50 (sice se zpožděním, ale jinak přesný jak hodinky), to bude ten můj rychlík. Nastoupím tedy do vlaku nic zlého netuše. Sedačky jsou prošoupané, kupé možná pamatuje, doby, o kterých píše Hrabal ve svých Ostře sledovaných vlacích. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsem právě nastoupil do příplatkového vlaku EuroCity (nebo snad InterCity, čert ví). K mé smůle se to dozvídám od svých spolucestujících až ve chvíli, kdy se vlak rozjíždí.
Na scénu přichází průvodčí. Předkládám jízdenku společně se svou zákaznickou kartou a po tom, co po mě žádá doplatek (60 korun) se mu pokouším vysvětlit nastalou situaci. Průvodčí je však člověk neoblomný (kéž by ČD měli tak svědomité zaměstnance i na jiných pozicích), nedá se nic dělat, za blbost se platí. Ještě si však neodpustím otázku, na co že si to vlastně připlácím, když komfort cestování (totožný vagón) je úplně stejný jako v nepříplatkovém rychlíku. Ihned se mi dostává pohotové odpovědi: „V rychlíku je na sedačkách koženka, tady máte semiš.“. Touto větou (která mimochodem o ČD vypovídá víc, než tisíc článků jako je tento) mě uzemní natolik, že už se nezmůžu ani slovo a raději zaplatím bez dalších vytáček.
Uznávám, že jsem měl možná lépe číst signalizační tabuli a lépe poslouchat hlášení o odjezdu (v tom hluku to bývá často problém), ale pokud jezdíte pravidelně stejným vlakem, ve stejný čas (plus minus 10 minut zpoždění), ze stejného nástupiště a stejné koleje, pak časem trochu otupíte. A chybu snad může udělat každý, to je pochopitelné. Už daleko méně pochopitelný je přístup Českých drah ke svým zákazníkům.
Z této zkušenosti (a celé řady dalších podobného rázu, které jsem získal během doby, co cestuji s ČD) jsem pro sebe vyvodil následující závěr: Jestliže ČD nejsou ochotny tolerovat chyby cestujících (na kterých evidentně nesou svůj podíl viny), pak by ani cestující neměli tolerovat chyby Českých drah! Skrývat své vlastní lajdáctví a neschopnost za složitost železničního provozu nelze donekonečna.







[1] Skogen
Hi, hi, woe… ;o)) Kdyby měly mít ČD pro každý vlak extra kolej, tak by toho okolo moc jiného nebylo.. Předpoklad, že provoz na ČD je stejně složitý jako prodej hamburgrů na brigádě je opravdu úsměvný, to máš pravdu. Leč realita přesvědčí, že zapojit neurony se přece jen leckdy vyplatí. Nastoupit do EC místo do motoráku, to je opravdu smůla, kdyby ti to prošlo, mohl jsi teď poskytovat báječný návod všem racionálním Čechům kterak cestovat s minimálními náklady, čili neznalost neomlouvá. Ergo - chce to nepodceňovat svět a nepřeceňovat sebe ;o)