www.jaros.in

Minulý týden jsem otevřeně vyjádřil své preference ohledně internetového prohlížeče a bouřlivá reakce čtenářů na sebe nenechala dlouho čekat. Zvláštní, jak je toto téma pro mnohé citlivé, že je snad rozumnější jej raději obcházet po špičkách. A určitě to není jediné téma, které v komentujících probouzí tak silné emoce.

Psát komentáře do internetových diskuzí a fór není stejné jako diskutovat s kamarádem nad šálkem dobré kávy. Je to mnohem dravější sport, který vyžaduje ostré lokty a kachní žaludek. Člověk si říká, že si musí zachovat odstup, ale to není vůbec jednoduché, jakmile je jednou vystaven útoku na své základní morální hodnoty. Většinou se nakonec stejně nechá vyprovokovat a často klesne na úroveň anonymního komentujícího, pro něhož je agresivní chování ve virtuálním světě zřejmě dobrým způsobem relaxace a uvolnění napětí (či řešení vlastních komplexů?).

Znovu zdůrazňuji, že se komentující projevuje jako agresor většinou jen a pouze ve virtuálním světě, kde mu anonymita dává pocit jistoty a bezpečí (lepší než plenky Pampers). V reálu by takový internetový drsňák určitě nerozrazil dveře redakce a neprofackoval nebohého šéfredaktora jen proto, že si dovolil ve svém vlastním časopise vyjádřit odlišný názor, než má čtenář. Internet mu však dává aureolu nedotknutelnosti - v nejhorším bude jeho komentář smazán, ale co na tom záleží, ztráty jsou povoleny.

Jak se proti tomu bránit? Odpověď je jednoduchá: Kontroverzní témata raději vůbec neotvírat a psát pouze články pokud možno nekonfliktní, politicky i nábožensky korektní, které nikoho neuráží, nikoho nepobuřují a tudíž je ani nikdo nečte.

Pro jistotu ještě doplním vysvětlující dovětek: Tento článek nemá za cíl nikoho urazit nebo ponížit. Je myšlen pouze v obecné rovině, ale jak říká moje babička - potrefená husa se vždycky ozve.

Chcete-li se dozvědět něco víc o tomto palčivém problému, přečtěte si tento zajímavý článek.