www.jaros.in

Tak jako se dějiny lidstva dělí na období před Kristem a po Kristu, i já jsem začal ve svém životě rozlišovat dobu před blogem a po něm. Samozřejmě trošku přeháním (možná spíš trošku víc), ale po právě uplynulých dvou měsících blogování musím uznat, že blog je regulérní droga, na kterou jsem si vypěstoval návyk zatraceně rychle.

Možná je na nějaké bilancování přece jenom příliš brzy, přesto bych chtěl uvést pár postřehů, které jsem si během své krátké spisovatelské kariéry uvědomil:

1. Jakmile si začnete psát blog, máte najednou mnohem méně času.
2. Ať už vás napadne sebevětší blbost (viz např. tento článek ), máte silné nutkání si ji hned poznamenat a ještě za tepla ji sdělit světu.
3. Přestanete psát komentáře, protože proč psát komentáře na cizí blogy, když můžete rovnou napsat článek na vlastním blogu a ten potom pouze zalinkovat (zvyšuje to PageRank, viz bod 5).
4. Když už publikujete ty úžasné a neotřelé články, chcete, aby je také někdo četl. Jenže to je ve světě, kde je více pisálků než čtenářů, docela problém.
5. Potom si dáte na stránky počítadlo (samozřejmě nastavené na počáteční stav aspoň milión návštěv) a najednou zjistíte, že váš blog navštěvuje kromě vás už jenom robot z Googlu.
6. A v tomto bodě to buď zabalíte (brblajíc na nespravedlnost světa) nebo prostě zatnete zuby a píšete dál.

Já doufám, že se mi tento bod zvratu právě podařilo překonat a už to bude jen a jen lepší, ale samozřejmě bych to nerad zakřiknul. Takže moji milí čtenáři, nenechte mě ve štychu!