Nohavica je zbabělec. No a co?
Nedá mi to, abych nezareagoval na dnešní palcový titulek na iDnes.cz. Nachází se pod ním rozhovor s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který si nyní užívá svých pět minut slávy v souvislosti s hanopísní Udavač z Těšína na adresu Jaromíra Nohavici. V písni Hutka naráží na Nohavicovu spolupráci s tajnou policií v dobách komunismu a především na koncert pro emigranty v 80. letech ve Vídni, kterého se mohl Nohavica zúčastnit pouze pod podmínkou, že podá StB zprávu o životě exulantů.
Já, jako člověk, který si pamatuje komunismus z dětství jen letmo a který nikdy nebyl vystaven podobnému nátlaku, těžko můžu objektivně říci, zda bych sám dokázal totalitním represím čelit. Ti nemnozí, kteří to dovedli, samozřejmě zasluhují velikou úctu. Naproti tomu ty, co tento boj „neustáli“, dle mého názoru nelze jednoznačně odsoudit. Myslím si, že není hanba nebýt hrdinou, obzvlášť když hrdina je pojem poměrně obtížně uchopitelný. O tom, zda sám Jaroslav Hutka hrdinou je či ne, ať si každý rozhodne sám.
Jarek Nohavica byl možná „zbabělý“ co se týče života v totalitním režimu, ale jako písničkář má odvahy (a především talentu) na rozdávání. Oblíbenost u posluchačů a vyprodané koncertní sály jsou toho jasným důkazem. Třeba kdyby se o trochu této „odvahy“ podělil se svým méně úspěšným kolegou, odpustil by si pan Hutka své jedovaté výpady, které jsou pro mě osobně pouhým důkazem falešné závisti. Hutkův „výron kreativity“ je především ukázkovou výpovědí o něm samém a zcela jistě se zařadí po bok Vyčítalova megasongu.
[1] virtuální turbulent
Je to bledá závist šmíráka Hudky. Proč je Nohavica tak oblíbený a národ si zpívá jeho písničky? Že zůstal tady? Ale kdepak. Kryl byl taky v exilu a národ na něj nezapomněl. Hudka na to prostě nemá. A divím se, že v jeho letech si ještě naivně myslí, že nahoní bodíky tím, že na někoho nakydá špínu.
Akorát tak trapas, který se obrátí proti němu.