www.jaros.in

(velmi volně přeloženo z anglického originálu Programming Language Stories - Příběhy o programovacích jazycích)

Příběh první - C

Chlapík potřebuje postavit boudu pro psa a tak si na práci najme řemeslníka. Stavitel, který je zároveň programátorem v jazyku C, mu navrhne, že místo obyčejné dřevěné boudy postaví boudu z cihel, která bude daleko kvalitnější a vydrží navěky. Klient je nejprve nedůvěřivý, ale zedníkovy argumenty zní velmi přesvědčivě, takže nakonec souhlasí.

Práce na stavbě boudy trvá celou věčnost - pokaždé, když už se zdá být bouda hotová, objeví se nová skulinka (leak) mezi cihlami, kterou je potřeba utěsnit. Na rozdíl od stavby ze dřeva, kde stačí chybně změřené prkno pouze vhodně seříznout, u cihlové stavby je nutné vše předem důkladně promyslet a rozvrhnout.

Rok se s rokem sejde a bouda je konečně hotová. Klient zaplatí dohodnutou odměnu a zedník je už téměř na odchodu. Na chvíli se však zamyslí a povídá: „Zaplatil jste paletu cihel a já jsem na stavbu použil všechny, ale jedna cihla zbyla. Byla by škoda kdyby přišla na zmar.“ Než se zákazník stačí vzpamatovat, už se zedníkem uzavírá novou zakázku na stavbu cihlové cesty od domku k boudě. Zedník přiobjedná další cihly potřebné k vybudování cesty a ihned se pouští do práce, která mu jde tentokrát poněkud lépe od ruky.

Zedník momentálně programuje v jazyku C++ a začal využívat některé nové stavební techniky (bricklaying techniques), které nastudoval v knize Programujeme efektivně v C++ (samé složené závorky a návrhové vzory…). Brzy je s prací hotov a vyzvedne si svou odměnu. Už je téměř na odchodu, když tu náhle sáhne do brašny s nářadím a vytáhne z ní cihlu.

Stavitel svému zákazníkovi povídá: „Zaplatil jste další paletu cihel a já jsem na stavbu použil všechny, ale jedna cihla zbyla. Byla by škoda kdyby přišla na zmar.“ Klient je spokojený s právě dostavěnou cestou a tak souhlasí s návrhem vybudovat cihlovou zeď kolem dvora. Zedník přiobědná další cihly a pouští se do díla.

Mezitím si řemeslník oblíbí programování ve Visual C++ a časopis vydávaný MSDN (Microsoft Developer Network) čítává s úctou téměř posvátnou. Čerstvě nabyté znalosti se okamžitě snaží aplikovat při výstavbě zdi: má k dispozici všelijaké úžasné nástroje, které například dovedou postavit lešení na pouhý stisk tlačítka. Samozřejmě ve zdi stále zůstávají velké díry, které už musí vyplnit sám a také lešení má velmi komplikovaná propojení (joins) a ohyby (angles). Není sice jednoduché cokoliv sám změnit nebo vůbec pochopit, jakým způsobem je zeď postavena, ale člověk má dobrý pocit z toho, že systém postaví spoustu cihel za něj.

Stavba opět trvá věčnost a když už je zeď konečně hotová nevypadá zrovna nejlépe. Nicméně klient zaplatí a zedník je na odchodu. Na poslední chvíli se však zastaví a vytáhne z brašny cihlu: „Zaplatil jste dvakrát tolik palet cihel a já jsem na stavbu použil všechny, ale jedna cihla zbyla. Byla by škoda kdyby přišla na zmar.“

Klient toho už má až po krk a rozhodne se ukázat řemeslníkovi co si o jeho návrhu myslí. „Dejte mi tu cihlu“, povídá. Překvapený zedník mu ji podává. „Běžte s ní už laskavě do prdele“, vyštěkne rozčílený zákazník a mrští cihlou přes zeď. „Zajímá mě pouze výsledek práce a ne se s vámi neustále dohadovat o cihlách. A kromě toho jsem hovořil s lidmi z několika velkých stavebních společností a ti mi řekli, že dneska už cihly nikdo nepoužívá, všichni přešli na sharp tools (C#) a netting. A teď koukejte vypadnout!“

Příběh druhý - Ruby on Rails

Před branou nebeskou sedí svatý Petr za stolem a vpouští programátory do nebe.
Petr: „Vítej v nebi. Programovací jazyk?“
První programátor v řadě odpoví: „Smalltalk.“
Petr letmo pohlédne na jeho spis a povídá: „Místnost 33. A buď potichu, až budeš míjet místnost šest.“
Celý proces se opakuje i s dalším programátorem v řadě:
Petr: „Vítej v nebi. Programovací jazyk?“
Druhý programátor: „Common Lisp.“
Petr: „Místnost 17. A buď potichu, až budeš míjet místnost šest.“
Další programátor předstoupí a s údivem pohlédne na svatého Petra.
Petr: „Vítej v nebi. Programovací jazyk?“
Třetí programátor: „Python.“
Petr: „Místnost 54. A buď potichu, až budeš míjet místnost šest.“
Třetí programátor: „A proč mám být tiše, až půjdu kolem místnosti šest?“
Petr: „Protože v místnosti šest jsou programátoři píšíci v Ruby on Rails a oni si myslí, že tu kromě nich nikdo není.“

Příběh třetí - Java

V neděli matka připravuje roštěnou na velkou rodinnou večeři. Před tím, než maso dá smažit na pánev, pečlivě odřízne jeho konce. Její pětiletá dcera se jí ptá: „Mami, proč odřezáváš ty konce masa?“

Matka odpoví: „Moje maminka mě to tak učila a protože roštěná chutnala vždy výborně, tak to musí být správný postup. Možná se díky tomu šťáva z masa lépe promíchá se zeleninou…?“

Večer sedí všichni společně u večeře a zatímco otec servíruje maso, dcerka opět opakuje svojí otázku. Tentokrát se s ní obrací na babičku: „Babi, proč si mojí maminku učila odřezávat konce masa z roštěné?“

Babička se na chvíli zamyslí a povídá: „To je zajímavá otázka! Vždycky jsem byla zvyklá odřezávat konce masa tak, jak mě to učila moje maminka. Nevím sice proč to ona sama tak dělávala, ale zřejmě k tomu musela mít nějaký dobrý důvod.“ Babička na moment zašátrá ve vzpomínkách na svojí matku a pokračuje: „Určitě to musí mít nějaký dobrý důvod. Nyní snězme večeři, než nám vychladne!“

Jsou tu svátky a rodina přijíždí na večeři k babičce a dědečkovi. „Víš ty co?“, obrací se dědeček na svojí malou vnučku. „Procházel jsem věci, co tu zůstaly po tvojí prababičce, a našel jsem její starou pánev. Co takhle v ní uvařit k večeři roštěnou na její památku?“

Vezmou tedy pánev a umyjí ji. Je již stará a hodně opotřebovaná. Babička na ní pohlédne: „Je mnohem menší, než si ji pamatuji. Byla jsem malé děvče a všechno se zdálo být větší, než ve skutečnosti bylo!“

Předtím, než maso položí na pánev se dědeček ptá: „Neměl bych odříznout konce roštěné? Vypadá to, že jinak se nám celý kus masa na tak malou pánev nevejde.“ Babička s vnučkou na sebe pohlédnou a rozesmějí se.