www.jaros.in

Na první pohled by se mohlo zdát, že nový film Tima Burtona Sweeney Todd už nemůže diváky ničím překvapit - v hlavní roli Johny Depp, temná vizuální stylizace, morbidní smysl pro humor. To všechno jsou aspekty, které k Burtonově tvorbě neodmyslitelně patří. Tim Burton je však výjimenčný režisér a jako takový přichází neustále s něčím novým.

V jeho předešlých filmech se stále více a více dostávala ke slovu hudba. Mrtvá nevěsta by se s přimhouřeným okem dala zařadit do škatulky muzikál. Ve Sweeney Toddovi šel Burton dokonce tak daleko, že mluvené slovo téměř neuslyšíte a písně jednoznačně dominují. Jak by také ne, když máme před sebou filmovou adaptaci stejnojmenného muzikálu od jednoho z legendárních amerických skladatelů a textařů, Stephena Sondheima. Toto jméno je jistou zárukou kvality, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní uši. Poslouchám soundtrack z filmu, který obsahuje spoustu chytlavých melodií, již dva dny v kuse a nemohu se od něj odtrhnout. Pěvecké výkony všech zúčastněných jsou velmi přesvědčivé, ačkoliv žádný z herců není profesionální zpěvák. Dodnes jsem netušil, jakým pěveckým talentem je Johny Depp obdařen.

[kliněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti]

Děj filmu je vcelku prostinký a v oficiálním textu distributora se něm můžeme dočíst toto:

Nespravedlivě odsouzenému Benjaminu Barkerovi, který musí ve vězení na druhé straně světa strávit celých 15 let se podaří uniknout do Londýna a je plně rozhodnutý pomstít svou rodinu i zmařené roky. V Londýně se setká se svou novou společnicí, paní Nellie Lovettovou, změní si identitu na Sweeneyho Todda a začne provozovat svou starou živnost - holičství. Jeho salón je těsně nad pekařským krámkem, kde paní Lovettová peče své masové bochánky. Todd se zaměří především na svého úhlavního nepřítele, soudce Turpina a jeho poskoka Bamforda, kteří jej nespravedlivě odsoudili. Když se na scéně objeví konkurenční holič, okázalý Ital Pirelli, Sweenyho identita je zásadním způsobem ohrožena a proto se rozhodne zprovodit jej jedním řezem břitvy ze světa. Zpočátku sice netuší, jak se zbavit těla, ale tento problém záhy vyřeší paní Lovettová, která vzniklou situaci bere jako východisko ze své svízelné situace. Její obchod upadá a proto začne masové bochánky plnit lidským masem. Masové bochánky paní Lovettové se záhy stanou londýnskou senzací, její obchody rostou a ona začne snít o životě respektované dámy. Sweeney však sní jen a jen o pomstě - ke škodě své i svého okolí…

Co v tomto textu není řečeno, je skutečnost, že Sweeney Todd je vlastně příběhem o lásce. Pravda velice bizarním příběhem, odehrávajícím se v hodně temných kulisách Anglie 18. století. Sám scénárista John Logan o něm říká: „Jde o neobyčejně vášnivý příběh muže, který je společensky znemožněn a proto se mstí. Tento muž se pak při vykonávání msty zblázní. Je to také příběh ženy středního věku, která po něm touží, ale zároveň není schopna se s ním vnitřně setkat. A v neposlední řadě je to i příběh mladé dívky, vychovávané svým nevlastním otcem, která hledá lásku a štěstí. V příběhu Sweeneyho Todda se všechny tyto emoční linky protnou a díky hudbě a zpěvu se patřičně zvýrazní jeho romantické aspekty…“

O romantiku se jedná v právem slova smyslu. Tedy žádná červená knihovna, ale spíše horor. Burton chtěl dosáhnout atmosféry, která by připomínala klasické horory jako je Frankenstein nebo Drákula, a povedlo se mu to na výbornou. Film je téměř zbaven barev, aby působil co nejošuntělejším dojmem. Z plátna září pouze rudá krev. Litry krve. Důvodem však není žádné samoúčelné násilí. Kdo Burtona alespoň trochu zná, ví, že jde o uměleckou stylizaci, za kterou mu budou jedni spílat a druzí tleskat. Musíte se sami rozhodnout, na kterou stranu se postavíte.