www.jaros.in

V roce 1999 jsem přišel do Pardubic studovat vědy ekonomické na zdejší univerzitě. To, že nakonec budu studovat úplně něco jiného a že si svůj pobyt v Pardubicích prodloužím na dobu neurčitou, jsem tehdy ještě netušil. Ale o tom psát nechci…

Cestou do školy jsem pravidelně míjel Automatické mlýny - stavbu majestátně se tyčící na pravém břehu Chrudimky. Tento komplex budov, podobajících se romantickému hradu, mi na první pohled učaroval. Tehdy jsem však ještě netušil, že je projektoval jeden z nejvýznamnějších českých architektů první poloviny dvacátého století - Josef Gočár. Mimochodem ten samý architekt, který je mj. také autorem kubistické Bauerovy vily v Libodřicích (u Kolína), zhruba dva kilometry vzdálené od mého „rodného“ domu.

Winternitzovy automatické mlýny

Winternitzovy automatické mlýny byly vybudovány v letech 1909 - 1910 a patří k nejvýznačnějším stavebním dílům v Pardubicích. Areál je tvořen obilním silem a samotným mlýnem, postaveným ze světlých a tmavých cihel, které na průčelí budov vytváří výrazné ornamentální vzorce. Budovy Automatických mlýnů jsou zapsány na seznamu národních technických památek. Mlýnský provoz svou velikostí, výkonem a moderním technických vybavením patří mezi deset největších a nejvýkonnějších mlýnů v ČR.

Po skončení studia jsem v Pardubicích sháněl v hodné bydlení a shodou okolností mi byl nabídnut i podnájem v těsné blízkosti mlýnů. Vzhledem k příhodné poloze místa nedaleko centra jsem příliš dlouho neotálel a nabídku přijal. Toto místo jsem si oblíbil natolik, že jsme zde společně s přítelkyní koupili předloni i byt, z jehož oken je pěkný výhled právě na Automatické mlýny.

Pokud se Pardubáka zeptáte, která stavba je pro něj symbolem Pardubic, nejspíš bude jmenovat Zelenou bránu, zámek, eventuálně ČEZ arenu, bude-li to hokejový fanoušek. Pro mě to jsou však jednoznačně Gočárovy Automatické mlýny.