Zurčící potůček do každé zahrady
Dnes vpodvečer jsem po práci unaveně spočinul doma v obýváku na gauči, abych si trošku odpočinul před hlavním spánkem dne. Z krásného snu o optimálním kódu mě probudily rušivé zvuky televize, a co neslyším? Na čétéčku zrovna běží program Zahrada je hra a jeho téma je natolik zajímavé, že pomalu rozlepuji oči (postupně jedno po druhém). Nějaký zoufalec se rozhodl s pomocí zahradního experta vybudovat na své mini zahrádce za domem zurčící potůček, protože prý nezná lepší způsob relaxace, než poslech bublající vody a žabího kunkání (však to znáte: Hu, huu, hhuu - Radime, vejš...). Tento špás ho vyjde bratru na sto tisíc. Inu vodu je třeba rozhánět čerpadlem a filtrace také něco stojí. Za odměnu však z křišťálového potůčku bude moci dokonce pít… možná i pes.
A zahradní architekt už zasedá k počítačí a designuje v kedu jeden potůček za druhým, tu klikatý, tu rovný, až se mu od myši kouří. Jen, aby se mu na tu zahrádku vešel i s okrasným mostkem... Nevím, proč se mi hned vybavuje další legendářní komedie, a sice Monty Python a Svatý Grál, ve kterém chrabří rytíři kulatého stolu kupují od Křovináře (uznávané středověké řemeslo) dobře nadesignovanou okrasnou křovinu, aby tak uspokojili obávané rytíře říkající NI!.
Za chvíli už má nešťatník zahrádku rozkopanou, div, že to bagrista nevzal i s rodinným domkem. Ale finální výsledek stojí za to. Vodní příkop na zahrádce jen tak někdo nemá! Konkurovat může snad jen známý fanoušek přírodních živlů (oheň, voda, vítr, dým) Dalibor Janda, který se pochlubí se svou zaručeně japonskou zahradou v závěru poučného pořadu.
[1] Lucinka :-))
hustý,no,chudák chlap,takováhle kritika na jeho vysněnou zahradu…