Pro titulek článku jsem si vypůjčil název autobiografie frontmana Tří sester Lou Fanánka Hagena. Tuto knihu z roku 1998 jsem objevil teprve loni, kdy ji ještě bylo možné zdarma stáhnout v pdf formátu na domovských stránkách kapely (dnes už ji lze legálně získat jen v tištěné podobě a bohužel za peníze).

Včera jsem na životopis doma náhodou znovu narazil a opět se do něj začetl. Kniha je psaná s humorem (jak jinak, autorem je přece Fanánek), má švih a nadhled a je tedy ideální oddechovou četbou. Kouzelné jsou obzvláště Fanánkovy zážitky s rodiči, popisované v úvodní části:

S velikou nadějí jsem na jaře roku 1977 vyprovázel otce do Anglie. Ne snad proto, že bych doufal, že jeho praktickou vědeckou myslí úspěšně projdou mé utajené náznaky, že bych rád magnetofon kazetový přenosný. Třeba jsem mu u večeře řekl: „Představ si, ve Vědě a technice mládeži psali, jak se ničí desky, když se často přehrávají.“ On něco bez zaujetí podotkl, protože sám poslouchal Velkého Karla pár hodin ročně během vánoc a věděl, že deska to snese při takové frekvenci asi sto let, tudíž ho to nezasahovalo. Nicméně jsem pokračoval: „Doporučujou tam nahrát novou desku na kazetu, která vydrží více přehrání a i kdyby se už prošoupala, dá se znova nahrát z desky, která je tím pádem teprve podruhý hraná!“ Otec mi doporučil, abych si tedy desky nahrával na kazety. Překousl jsem jeho ignorantství a podotkl, že nemáme kazetový magnetofon. Odpověděl:“ Aha, to je blbý, to budeš mít tu tvojí Abbu brzo zničenou. Měl bys jí šetřit a poslouchat míň.“ A bylo - neprůstřelný otec.

V závěru mi knížka přišla trochu stereotypní, protože se vyprávění omezuje převážně na výčet toho, kde se Fanánek se svými kumpány opil, jakých výtržností se při tom dopustili a jak probíhala následná kocovina. Až je s podivem, že jim při takovém provozu zbýval ještě čas na hudbu. Inu i takové věci neodmyslitelně patří k údělu umělce Fanánkova formátu.